Anjel skazy

Jistě, samotná premisa příběhu je oděna do absurdity, kdy se několik různorodých lidiček ocitne v pokoji, který je ohraničen neviditelnou stěnou a ve kterém jsou proto nuceni společně nějak přežívat. Avšak v konečném důsledku je Buñuel ryze pragmatický. Snaží se odkrýt společenskou masku jednotlivých aktérů a prozkoumat, co se může stát s člověkem za extrémních podmínek a jak za takových podmínek budou posunuty hodnoty směrem od „civilizovaného“ člověka k divochu/zvířeti. A každý, kdo už má něco od španělského filmaře nakoukaného, musí předem vytušit, že tento myšlenkový experiment neskončí přílišně optimistickými závěry. A přesto mohou mít podobně laděná díla mnoho pozitivní působnosti. Kdyby nic jiného, tak jako podnět k zamyšlení se nad tím, co by se stalo, kdybychom se v této situaci ocitli my. Nebo lépe řečeno v jejích ekvivalentech v podobě války, izolace, či v podmínkách, ve kterých již nad člověkem nevládne hrozba trestu (čili žádný mocenský/represivní aparát), nýbrž veškeré morální otázky leží celou vahou na bedrech každého jednotlivce. Když nad tím tak uvažuji, vlastně se ani nedivím Buñuelovu skepticismu... (24.01.2017)

Civilizaci dělí od anarchie 3 dny... (... 3 dny, během kterých nefungují životně důležité procesy, jež však již dnes považujeme za samozřejmé). Film se dá určitě vykládat mnoha různými způsoby, kritika lidského pokrytectví, přetvářky, která vychází jen z materiální zajištěnosti a jež spolu s dalšími civilizačními vymoženostmi bere v nedostatku (prostoru, soukromí, potravy, vody) rychle za své, zároveň varování před tím, jak je naše zdánlivá civilizovanost a "kulturnost" chatrná, je pro mě naprosto evidentní. Nádherně je tu ukázané rychlé zborcení domečku z karet civilizovanosti a sestup zpět k primitivnímu stadiu - začíná to otupením společenských zdvořilostí, pokračuje narůstajícími spory o zdroje či z potřeby vybití nahromaděné agresivity a vrcholí v hledání mystické jistoty, nových pověr, obětních beránků. Geniální a aktuální film. (16.01.2007)

U tohoto filmu mě po celou dobu napadalo jedno výstižné slovo, totiž "absurdní"! Absurdní tím nejdokonalejším způsobem - chování oněch snobských aristokratů, vývoj událostí, chování lidí "tam venku" - prostě kompletně všechno! Tento snímek může člověk vidět klidně i víckrát a stále bude co objevovat a o čem přemýšlet - kritických narážek a symbolů je tu totiž na každém kroku tolik, že já osobně jsem byla téměř v sedmém nebi (já a moje kritika náboženství jsme si to opravdu dost užívaly). A na závěr naprosto dokonalé zakončení (kostel, ovce - panebože!) mě do toho sedmého nebe už opravdu vyneslo... (12.05.2006)

Docela mě tu pobavil onen termín "artový sitcom". S trochou nadsázky by se takhle dal Anděl zkázy určitě označit. Nebo možná absurdní sitcom. Městská elita je "zamknuta" (zdali časovým paradoxem nebo nějakou anomálií společneského bontonu neznámo) v jedné místnosti honosného domu, kterou bůhvíproč nemůže opustit, a na tomto divadelním prostoru se začne odehrávat fraška, plná nesmyslných dialogů a nepochopitelných činů jejích rezidentů. Architekti, doktoři a podnikatelé se začínají pozvolna vzdávat svých (zdánlivě) neotřesitelných společenských zvyklostí a kodexů a nakonec se nechovají o moc lépe než zvířata. Navíc v nich hlad a paranoia začínají probouzet touhu po oběti viníka, kterým se nakonec stává hostitel. V té chvíli už úsměv tuhne na rtech... No a konec je tak skvělý, jak jen si u Buňuela můžete přát. 90% (29.11.2006)

Ach ten nenápadný půvab buržoazie… Vidět smetánku spát na zemi je opravdu zvláštní, ale nic se nevyrovná ovcím a surrealistickým rozhovorům. Třeba když doktor na dotaz k umírajícímu odpoví, že za šest hodin bude plešatý. Chcete vědět, jestli hosté zavraždí majordoma? Co budou pít, když dojde voda? A co nebohé ovce, běhající po domě? Zvítězí hlad a paranoia nad lží a nenávistí? A co na to farář, jeho ovečky a běhající ruka? A hlavně, bude se to líbit kostelním zvonům? Na tyto i jiné otázky vám Buñuel v tomto filmu poskytne odpověď. (04.01.2009)