Pád domu Usherů

Hororové universum Mikea Flanagana je momentálně mnohem zajímavější a na emoce a myšlenky bohatší, než to, co drží v rukách James Wan nebo Ryan Murphy. Z rodinky Usherů mi nebylo dobře po těle, ale z toho co chtěl tentokrát Flanagan sdělit jsem se tetelil celou dobu, jak Carla Gugino s každou další epizodou blíže ke svému cíli. (13.10.2023)

Pre fanúšikov Poea to musel byť zážitok. Pád domu Usherovcov síce seriál priamo neadaptuje, ale v tématizovaní Poeovho diela (predovšetkým Havrana) sa zjavne Flanagan vyžíval. Ja som si najviac užil dialógy v epizódach 05 a 08, a démonického Marka Hamilla. Kvalitatívne asi tesne pod Midnight Massom. Ps: Poznáte stránku Refresher? Myslím tú lifestyleovú, pre dvanásťročné deti, ktorá kedysi zbierala lajky videami s týraním zvierat. Tak táto detinská stránka má redaktora tak debilného, že spravil Usherovcom negatívnu recenziu plnú neerudovaného hejtu, po tom, ako si pozrel prvé dve epizódy. To je ale smiešny kretén, čo poviete? (17.10.2023)

Příběh rodu Usherů a diktatury jeho farmaceutické korporace je zvrácená dekadentní jízda. Ze začátku jsem z té charakterové zkaženosti postav (nemyslím tím barvu kůže a sexuální orientaci, aby mě nepochopila jistá skupina hodnotících haterů) a zdánlivě odfláklými odkazy na povídkovou sbírku Poea byl skoro otrávený, postupně se ale odhalovala chytrá koncepce, smysl odkazů na současnou popkulturu a seriál byl čím dál zajímavější a napínavější. Závěrečná epizoda je pak spolu s monologem sestry okouzlujím způsobem nihilistická. Velkou tvůrčí chybou bylo udělat centrální linku z nudného a roztahaného rozhovoru Rodericka Ushera s policajtem, kde se děj jen zbytečně zdrží a postava detektiva rozhodně nezvládá být pořádnou protiváhou superzla. Někteří herci neměli potřebnou kvalitu (mladý Roderick je nudný panák a zase naopak Mary McDonnell je sice chirurgy vyspravená na podobné úrovni, jako by stará korporátní šéfka s jejími prachy nejspíš v reálném světě byla, ale na charizma a zlo své mladší verze se absolutně herecky nehrabe). Mám potěšení z toho, že z děl Flanagana pořád srší jeho talent a osobitost, co tak zoufale chybí drtivé většině produkce Netflixu. Snad se mu bude nadále dařit i v novém působišti. (17.10.2023)

Flanagan vzal partičku svých oblíbených herců a velmi volně si zadaptoval klasiku z pera mistra Poea, přičemž to celé okořenil střípky z jeho dalších děl (Vraždy v ulici Morgue, Jáma a Kvydalo, Havran,...) a vyšlo mu to velmi dobře. Jak už bývá dobrým zvykem, Pád domu Usherů není čistý horor a nějaké to strašení a lekačky tu jsou záležitostí třetího sledu a jen podporují pečlivě budovanou atmosféru. Flanagan opět velmi dobře ví co chce a i když jsou jeho záměry chvílemi průhlednější než sme u něj zvyklí, nakonec si všechno sedne a přinese ty správné emoce. Po slabším Půlnočním klubu je tohle návrat do starých dobrých kolejí a do vod ve kterých mám Flanagana osobně nejraději...80% (22.10.2023)

Věříte-li na Satana, používejte antikoncepci. Navzdory tomu, o čem by vás chtěla přesvědčit katolická církev. Edgar Allan Poe je jeden ze zakladatelů hororové literatury a zároveň je jedním z nejstarších, stále čtených, autorů tohoto žánru, pochopitelně vedle Mary Shelley, autorky Frankensteina. Za zakladatele gotického románu, k němuž se Pád domu Usherů řadí,  je však pokládán Horace Walpole s románem Otrantský zámek. Zmiňuji jej též proto, že jak Otrantský zámek, tak Ushery adaptoval velmi svébytným způsobem Jan Švankmajer. Poeův Pád domu Usherů přirozeně nepojednává o farmaceutickém magnátovi, ale skon rodiny, devastace jeho domu jak ve smyslu obydlí, tak rodu, oba příběhy sdílejí. Adaptace je to skutečně velmi volná, Flanagan si z povídky vypůjčuje zejména ladění gotického románu, který se vyznačuje lezavým děsem spíše než lekačkami. Tajemná nemoc, dědičné šílenství, rozvrat rodiny, vše prostupující temné síly... Zlá předtucha a temná minulost jsou páteří gotického hororu. Flanaganovi se povedlo tuto atmosféru přenést i do světa vysokých prosklených bytů a prostorných osvětlených loftů. Jak tematické, uvědomuje si totiž, že hororová zchátralost se musí odehrávat v nitru a že horor vždy nesl společenskokritické aspekty, obvykle poukazuje na nějakou společenskou hnilobu. V některých momentech připomínají Usheři rodinu Royů v Succession. Minisérie se neštítí ani literárního jazyka, často se dokonce objevuje recitace, honosí se i bravurními monology (citronový byznysový plán!). Jistá schematičnost prostředních částí a fakt, že Flanagan své seriály vždy obsazuje stejnými tvářemi, může některé diváky nudit, ale toto je prvotřídní hororové dílo. Komplexní, budící hrůzu, která jde v prví řadě z duše, znepokojující, s politickým poselstvím. Tento dům je na rozdíl od toho v povídce postaven na pevných základech a jen tak se nerozpoltí. Celá recenze na TVZone. (31.05.2024)