Poviedky z kuchyne

Trochu silnější kafe. Absurdní situace (vědecké šmírování v kuchyních) je zde postavena na hlavu (šmírovaný šmíruje šmíráka...). Vůbec není znát, že se děj filmu odehrává v roce 1944 (pokud si tedy odmyslím ta starší auta). A jsou zde dvě krásné a vtipné scény: rádio v puse a místnost plná pepře.... :-) (07.04.2009)

Pokus o racionalizaci kuchyně (neplést s pojmem racionalizace stravy). Film asi chce ukázat na nesmyslnost některejch stupidních výzkumů, o kterejch se denodenně dozvídáme v rádiích a časopisech (průměrnej počet zubů německých přistěhovalců, délka pohlavního styku s plyšovým medvídkem, počet zážitků s posmrkaným kapesníkem a podobně). Všechno tady vyznívá moc absurdně. Bohužel nemůžu hodnotit s čistým svědomím, protože jsem byl po kalbě a několikrát jsem u toho usnul (bylo to únavou nebo filmem?), takže to mám hodně útržkovité. A že bych se na to podíval znovu, to ne. (03.05.2008)

Film s veľmi pomalým, rozvláčnym tempom, ktorý funguje predovšetkým vďaka výborným dialógom. Zaujímavým spôsobom rozvíjajú absurdne-lákavú myšlienku usporiadania kuchynského interiéru na princípe pozorovateľa a pozorovaného. Tiež som sa vďaka filmu utvrdil v ďalšom príklade, prečo Dáni a Nóri nemajú radi Švédov. A to by snáď ani nemohol byť severský film, aby sa z toho nakoniec predsa len nestala výborná dráma! Aj napriek tomu si však myslím, že snímok nie je pre každého diváka, hlavne vďaka pomalému tempu a pointe zabalenej do náročnejšej konverzačky, vyžadujúcej možno aj trochu severského myslenia. 80/100 (27.08.2014)

Už niekoľkokrát som sa v komentároch priznal k mikrospánkom, výnimočne až k spánkom bez mikro. U tohto filmu ich zažilo niekoľko komentátorov, ja napodiv nie. Zásluhu na tom má najmä jeho do absurdity zachádzajúca originálnosť a dušu hladiace vyznenie. Vo filme chýba akčnosť, sympatickí hrdinovia, tiež humoru je tam iba na jemný úsmev a až dodatočne som si uvedomil absenciu žien (ak nepočítam poletujúce obšťastňovačky). Na druhej strane je film plný "človečiny", ktorá tak zúfalo chýba v iných filmoch. Môj celkový dojem sa dá kvantifikovať troma silnými hviezdičkami. (11.05.2010)

"Co to máš sakra na krku?" "Šálu." "S ocasem?" "Ano, s ocasem." Folkemu je umožněno to, co by uvítal snad každý filmový divák - zasahovat do života člověka, kterého pozoruje. Empatie mu nedovolí zůstat u pozorování a tak si, chápaje, že některé skutečnosti do tabulek zkrátka zanést nelze, s objektem svého výzkumu vymění nejen šňupací tabák, ale i místo. Pro zápletku druhotné střídání rolí pozorovaného a pozorujícího je nakonec originálnější než ústřední sbližování dvou mužů, potažmo dvou kultur. Vlastně mi bylo docela sobecky líto, že k sobě dlouho mlčící Nor a dlouho mlčící Švéd našli cestu a jali se konverzovat, pravda, s kouzelnou prostotou a bonusem v podobě nedbale rozházených kousků absurdního humoru, o zásadních otázkách lidstva. Upokojující atmosféra severské smířenosti film ani poté neopouští, ale obdiv nad minimalismem Hamerova filmového jazyka střídá vyčkávání, nakolik pevně se bude scénář držet tušeného dějového vývoje. Pevně. 70% (14.09.2012)