Ještěr

"Ještěr" do jisté míry pokračuje v tradici nastolené kultovním snímkem "Sedm". Minimálně v tom smyslu, jak kolem postav neustále stahuje smyčku, zatahuje práci do soukromí ženatého a bezdětného protagonisty a vyvolává podezření skoro na všech stranách. Film se odehrává ve světě, kde na každém lpí kousek viny či neúprosných výčitek, kde slunce snad nevychází a největším nepřítelem slušných lidí je jejich svědomí. Kouzlo příběhu netkví ani tak v originalitě, jako spíš v sebejistém provedení, které dává na frak banalitě a schematičnosti většinové tvorby Netflixu. Zpočátku připomíná "Temný případ" a těžištěm je proces vyšetřování, v němž protagonistům evidentně cosi uniká. Grant Singer ostatně distribuuje pozornost tak, aby vždy odkryl jen malou část skládačky. Pomáhá mu v tom neotřelá střihová skladba, která film místy zrychluje, vypouští potenciálně důležité záběry a někdy i zamlčuje, jaká postava se na scéně nachází. Na rozdíl od "Temného případu" ovšem nejsme na stopě maniakálního vraha, nýbrž překvapivého spiknutí. Druhá část 130minutového snímku se víc zaměřuje na vztahy mezi postavami a oprašuje špinavý policejní thriller, který byl populární třeba po přelomu tisíciletí ("Skrytá identita"). Byť už vyústění tušíme, skvěle hrajícímu Del Torovi nejde nedržet palce. A přestože je nasnadě, že snímek nechává vedlejší postavy v čele s přesvědčivě nejednostranným Timberlakem trochu poddimenzované a nevyužité, finále udeří velice silně. Přestože se "Ještěr" na klasiky žánru nechytá, jako plíživý napínák s retro vizuálem je suverénní. /80%/ (30.12.2023)

Rutinní zápletku vyvažuje ponurá režie, která si ze sebe umí udělat i srandu. Když zahrál zlověstný tón a kamera přejde na monitor hlavního detektiva a vy čekáte bůhví co tam bude a on tam přitom koumá kuchyňský baterie. Benicio Del Toro hraje velice komorně. Žádné grimasy, nebo tak něco, jen tak jako pořád čumí a s přibývající stopáží víc a víc smutně. Je vidět, že, poznání ho tíží. Film jako takový moc neodsejpá a vlastně se mi zdál delší. než byl, ale hezky ve mě do druhého dne dozrál. (09.10.2023)

Rozvážně plynoucí detektivka, která místo divoké akce raději sází na pomalé budování postav v čím dál tím hustší atmosféře nedůvěry. Snímek Reptile režiséra Granta Singera rovněž zaujme i precizními hereckými výkony, z nichž markantně vyčnívá tradičně spolehlivý Benicio Del Toro. Co se samotného příběhu týče, tak ten do první poloviny připomíná klasickou severskou detektivku, která se v polovině druhé začne čím dál tím vice zamotávat, přičemž ale tak nějak začnete tušit, jak to vlastně celé asi dopadne. To je dáno zejména drobnými scénáristickými nuancemi a vtahující kamerou, kterou působivě doplňuje civilní soundtrack. Ve finále tedy dostaneme velmi vydařenou komorní detektivku, jejíž nenucené tempo v dnešní uspěchané době působí jako čisté zjevení. Doufám tedy, že podobně střižených projektů bude jen a jen přibývat. Skvělá práce! (Netflix) „Can I Show You Something Strange?“ (01.10.2023)

Atmosferická detektivka/thriller s pod kůži se zavrtávajícím Beniciem Del Torem, který spolu s debutujícím režisérem Grantem Singerem tuhle Netflixovku povyšuje minimálně na událost měsíce. Nevyzpytatelný příběh, který je po rozkrytí sice již mnohokrát viděnou klasikou. Ovšem je vyprávěný tak umně a s tak výbornými hereckými výkony podporujících hráčů, že se tají dech. Ta téměř hmatatelná nejistota je v Del Torově podání skvěle podaná, přitom nevypadává z postavy stoického kliďáka. Režisér často připomene ty nejlepší detektivkaře z ranku Davida Finchera, má cit pro obraz a vyprávění. Scénář je silný v detailech a především v realistické rovině, kdy scény s manželkou (parádní Alicia Silverstone) patří k mým nejoblíbenějším. Hraješ s náma Oklahomo? (06.10.2023)

Taková kvalitní  žánrovku si v současné kinematografii je přeci jen  potřeba užít. Sice mi trochu chybělo závěrečné explicitní odhalení vraha, ale jinak pohoda. Je zde napínavý příběh. Také nechybí  hodně vyšetřování, které je ale obohaceno i osobním rozpolcením hlavního hrdiny,  zajímavými pomalými momenty a  kombinacemi zaběrů (jako třeba při líčení snu  u psycholožky) a atmosférickými scénami s atmosférickou hudbou jako například nahánečka v chrámu na pohřbu nebo setkání v restauraci (to bylo fakt super!). Asi bych to neuzavřel songem Nak nak on heaven's door, ale jinak to na mě zapůsobilo. (21.10.2023)