Suzume

Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10 (18.07.2023)

Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále. (20.07.2023)

Anime road movie o cestě Japonskem "od jihu na sever". O setkávání s lidmi a o pubertálním sebepoznávání holky, která tak úplně neví, co si sama se sebou, emocemi a blízkými počít. A jen tak mimochodem v druhém mytologickém plánu je to o boji s megachapadly způsobujícími zemětřesení. Což je největší problém snímku. V jedné rovině je melancholicky intimní a stavící na postavách a emocích. V druhé je přepáleně uřvaný; speciálně během monumentálního finále, které však stylem a podáním vůbec neštymuje se zbytkem filmu. A tak než boj nad ohnivými pláněmi, je ve finále mnohem působivější závěrečné emociální "předávání dřevěné stoličky". (28.07.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)

Klasický Šinkai. Bude z vás ždímat emoce a když si myslíte, že to už stačilo, tak do toho začnou hrát ještě Radwimps, aby vás to odrovnalo. Krásná roadmovie napříč Japonskem napěchovaná nádhernou animací plnou kýčovitých, ale krásných, západů slunce, vlaků, měst a interiérů, s kterými si Šinkai hodně vyhrál. Příběh odkazující se na velmi nedávnou Japonskou historii taky potěší, kor když je to takhle pěkně zakomponované. Určitě to nesedne každému, protože Suzume je typický japonský doják, ale kdo má rád Makotovo tvorbu, bude rozhodně nadmíru spokojen. Za mě nejsilnější kino zážitek posledních let a jsem hrozně rád, že se Suzume dostalo u nás do kin na velké plátno. (18.07.2023)