Suzume

Makoto Šinkai, je pro mě režisér, kterého VELICE obdivuji a miluji každý jeho film, a proto jsem se velice těšil na jeho nový animovaný snímek, a musím říct, že nejsem vůbec zklamaný. Prvky, které se objevují v každém jeho filmu tu jsou velice znát, jako je láska, hledání sebe sama, či klasické anime klišé s kočičkami :D. Audiovizuální stránka je na MAXIMÁLNÍM levelu, a jen těžko se mi hledá něco co by se tomu vyrovnalo (až na Spiderverse, ten je stále jinde). Celý fantasy/dobrodružný příběh byl velice fajn, ale přišlo mi, že tomu něco chybělo a že se to v některých částech lehce hledalo a to stejné taky platí pro hlavní postavy, které byly SUPER ale už jsme je prostě viděli milionkrát a neměly pro mě něco, co jsem ještě u jiných postav neviděl. Celkově je to velice podařený snímek, který dělá anime dobrou vizitku a fandy včetně mě, můžou jen tleskat a děkovat tak šikovnému tvůrci, který nám zase v budoucnu nabídne něco krásného a doufám, že i něco co jsme ještě neviděli. 8,5/10  (26.11.2023)

Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. (11.07.2023)

Vizuálně překrásnej animák o tom, jak kočka promění týpka v židli, a holka, která má na něj crush, mu pomáhá zachránit svět před interdimenzionálním červem.... na papíře může tahle fantazijní zápletka, neméně podobná Miyazakiho poetice, znít víc než zajímavě. Jenže jak by řekla Simona Stašová: "Přitom taková blbost, co?" (16.08.2023)

Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. (15.07.2023)

Tak nevím, byla to pohádka? Po odchodu z kina jsem byl trochu paralyzován rezolutní odpovědí mých společníků, že jim to jako pohádka rozhodně nepřišlo, za mě tedy film, kde zlo je poraženo (dobře zde jen uvězněno) a láska vše vyřeší (ledy roztaví) trošku tak působí. Navíc mi zákonitosti světa zde přišly hodně vycucané z prstu, pomineme-li (opět dle mého typicky pohádkové) věci, jako že brána do podsvětí je ve formě zcela obyčejně vypadajících dveří, a lidi se lusknutím prstu mohou proměnit v židle, spíše mi vadily prvoplánové věci, kde scénáristé mění pravidla hry, jak se jim to zrovna hodí, červ je sice neviditelný obyčejným lidem a postavy po něm mohou šplhat nebo se jím propadat, když je potřeba dramatická scéna, ale zároveň způsobuje při dopadu zemětřesení, SPOILER: kočka nás celou dobu přesvědčuje o důvodu nemožnosti záchraně hlavního hrdiny, ale jakmile opravdu umře, pak bez potíží vše zachrání přesně tím způsobem, co předtím nebyl možný. KONEC SPOILERU Technická stránka filmu byla ale jak je u filmů od Šinkaje zvykem celkem působivá až na pár drobností, jako nepříliš hezky vypadající pohybující se 3D postavy v pozadích. Soundtrack nenadchne neurazí. (26.07.2023)