Krysař

Až na to, že ta jejich podivná "řeč" zněla jako čínština křížená s ewokštinou, tak je Krysař parádní film s originálně budovanou výtvarnou stránkou. Přijde mi, že se Tim Burton musel u některých svých filmů (např. Mrtvá nevěsta) inspirovat právě Krysařem. Křivé baráky, křivé dveře, minimalistické obličeje, předimenzované krysy, prostě vše ťip ťop. I když se tu nemluví, ale skřehotá, vždycky pochopíte oč jde. Buď je to jasné, nebo autoři použijí piktogramy (např. když dva smlouvají o ceně, lítají jim z úst mince s určitou hodnotou). Paráda. (21.04.2010)

Po dlouhých letech mě tenhle film opět chytl za srdce. Jen považte - všechny loutky, kulisy, scenérie - ruční práce! Nemluvě o malované sekvenci v duchu romanticko naivistických krajin. Původní záměr použít cvičené krysy se neukázal jako dobrý, tudíž až na pár záběrů i ony jsou animované. Hudba členů Pražského výběru + skřeky části z nich snímku na kvalitě přidaly. Obecné poselství je aktuální v každé době, dnes možná ještě více. Honba za penězi a majetkem nemůže nakonec skončit jinak než záhubou. Celkově chmurná atmosféra snímku předpovídá od začátku jeho směřování... Stará německá legenda zůstává nadčasovou stejně jako např. zpracování V.Dyka. (17.01.2011)

Město nerovných stěn a pokroucených tvarů, ostrých hran a špičatých rohů, město zkřivené uvnitř i navenek je dějištěm Bártova krysaře. Surreálné loutky vycházejí z tradic středověkého řezbářství poučeného českým rondokubismem. Doplňovány jsou ovšem reálnými rekvizitami (jídlo, víno, krev). Řeč je nahrazena skřeky. Městu vládne atmosféra rušného schraňování a schánění. Lidské úsilí se příliš neliší od krysího. Lidé a krysy se navzájem podobají a dlouho žijí v určité symbióze. Ve dne se lopotí lidé a v noci město ovládnou krysy. Obludně velké krysy však nabírají navrch. Jednoho dne však vkráčí do "Města" Krysař jako fantastické stvoření z mýtů a vyčistí město od všech krys. V závěrečné sekvenci nabírají lidé spolu s krysí povahou rovněž krysí vzhled. Jejich konec je neodvratným a logickým vyústěním příběhu. - Jiřímu Bártovi se podařilo natočit mrazivě pravdivé ztvárnění Dykova příběhu. (24.05.2004)

Výtvarné provedení bere dech, ale dechberoucí je i příběh samotný - režisérovi se podařilo natočit mýtopoetické vyprávění, které rozhodně není jen jednoduchou alegorií, ale přitom má archetypální, symbolické rozměry. Dotýká se především lidské bídy a zkaženosti, ale nepostrádá ani záblesky světla. Velmi silné, mnoha způsoby interpretovatelné a přitom na jednoduché mravní poučky neredukovatelné dílo. Skvělá harmonie formy a obsahu. (10.02.2006)

Každá scéna je zde výtvarným skvostem a dokonalým řezbářským uměleckým dílem, stejně jako sugestivní loutky. Ještě nikde na mě nesálala středověká atmosféra jako zde, i když byla některými prvky potlačována. Učarovala mě pararela pohybů postav s orlojem a nádherné vizuální ztvárnění krysařovy vábící hudby. Barta je našim národním pokladem stejně jako Trnka a je smutné, že po revoluci nedostal možnost pokračovat ve své mistrovské tvorbě, avšak i v tvorbě pro rodinné publikum (Na půdě) ukazuje, že nic neztratil ze své vizuální nápaditosti a dokonalého smyslu budovat atmosféru, doufám, že jeho návrat někomu konečně otevře oči. (10.01.2009)