Notre-Dame v plamenech

Mezi nejslavnější filmy Jeana-Jacqua Annauda patří Jméno Růže, Medvěd, Sedm let v Tibetu či Nepřítel před branami. Šikovný 78-letý filmový tvůrce, jehož filmy měli vždy nádherný vizuál a především Annaud vždy zkoušel něco tak trochu jiného. To potvrzuje i jeho novinka Notre-Dame v plamenech, která absolutně nepůsobí dojmem, že by jí natočil někdo, komu táhne na 80 let. Občas to totiž dokonce působí dojmem, že by celý film mohl natočit Michael Bay. Především je ovšem Notre-Dame v plamenech fascinující rekonstrukcí události, která zasáhla víceméně celý svět.  Film tak postupně rekonstruuje události, které se odehráli 15. 4. 2019 a místy film působí až dokumentárně, především i proto, že to velmi často působí dojmem, že je film natáčen ruční kamerou. V průběhu celého filmu se poté zkouší různé typy záběrů, celé to má skoro až nádech akční podívané a především to celé skutečně funguje jako rekonstrukce. Film tak vlastně nemá hlavního hrdinu, pouze lidi, kteří se snaží Notre-Dame zachránit či lidé, kterým záleží na tom, aby důležité památky neuhořeli a snaží se též v rámci svých sil pomáhat. To je celá zápletka filmu. Annaud nezklamal, i na jeho nejnovější film se krásně kouká, fascinující je ovšem skutečně celé pojetí filmu. Funguje v něm napětí a to i přes fakt, že má divák povědomí o tom, jak to celé zhruba probíhalo. Do filmu jsou schopně převedené archivní záběry ze skutečného požáru Notre-Dame, stejně tak je filmový Notre-Dame velmi věrný skutečnému Notre-Damu. A navíc dojde nejen na Emmanuela Macrona, ale i na Donalda Trumpa.  Má to funkční thrillerovou atmosféru, kdy je snadné se bát o bezpečí hasičů, celé to ovšem skutečně je funkční a není to nechtěně vtipné. Do toho všeho hraje solidní soundtrack Simona Franglena (po smrti Jamese Hornera právě na něj padnou povinnosti ohledně soundtracku pro druhého až pátého Avatara) a je to přesně ten typ filmu, který se vymyká obvyklým filmům, které vznikají dle nějaké skutečné události.    Délka 110 minut možná úplně adekvátní, ten film již v druhé polovině ztrácí tempo. Humoru není mnoho, momenty, kdy na něj dochází ovšem úplně nefungují a tak trochu shazuje onen vážný tón. Přesto je nový Annaudův film rozhodně povedená záležitost a jeden z nejvýraznějších filmů za poslední dobu...... (17.04.2022)

Vynikajúce! Až som prekvapený, že hodnotenia nie sú o kus vyššie - no ľudia zvyknú byť kritickí a skeptickí k filmom, ktoré sú natočené podľa skutočných udalostí (aj keď mám pocit, že skôr kritizujú skutočnú udalosť ako samost. Mne sa však tento film nesmierne páčil, a to nie som žiadny fanúšik filmov o požiarnikoch a záchranároch. Ale toto mi úplne učarovalo a musím vyzdvihnúť najmä výborný vizuál vo všetkých ohľadoch. Celé to pôsobilo veľmi vierohodne, aj keď určite sú niektoré veci upravené pre dramatizáciu. Ale tie zásadné veci boli určite dodržané. Na takéto niečo sa rozhodne nedalo vopred pripraviť. Ešteže to statoční hasiči zvládli! Merci. (24.09.2022)

Když to tenkrát hořelo, nějak extra emocionálně dotčenej jsem tím nebyl a jen jsem si říkal: pěknej požár, ale líto je mi jedině té monstrózní stavby a né její náboženské symboliky. Kdybych byl Francouz, asi by to pro mě bylo víc vlastenecky zajímavé, ale pro mě bylo spíš zajímavé to, jak si s tím hasiči snažili poradit. Žár, tavení olova, zhroucení částí budovy, špatný přístup, vysoko. Horší to bylo s těmi náboženskými relikviemi, které mě osobně jsou spíš pro smích a byl bych nasranej, kdybych byl Francouz ateista a věděl bych, že někdo koupil takovou blbost a cetku za 50-letej dluh, chch. Stejně tak mě pak fascinovali (ironicky) ti různí čumilové, zavazeči, vyjadřovači podpory a jiní hňupové. Jean-Jacques Annaud mě kdysi dostal Sedmi lety v Tibetu a od té doby mu odpouštím vše možné. Ale už toho mám dost. Sice řemeslně to nebylo to špatné, ale uchvácení se nekonalo, zachvácení plameny se konalo, ale jestli tam bude zas někdy hořet a natočí dvojku, asi už si ji nechám ujít. (05.04.2024)

Požár Notre-Dame je bezpochyby jedním z milníků ve francouzské historii posledních let. Před třemi roky nehořela pouze několik set let stará katedrála, nýbrž i jeden ze symbolů Paříže, Francie a dost možná i celé Evropy. Annaud se na prahu osmdesátky zhostil tohoto (doslova) ožehavého příběhu a natočil snímek jak s hranými tak i archivními pasážemi, který celkem věrohodně přibližuje tuto neslavnou událost, aniž by se ale pouštěl do nějakého zbytečného vyprávění okolo. Vše se soustředí na katedrálu, ničivý požár, odhodlání hasičů a jejich závod s časem. Zpočátku mě trochu rušily vložené archivní záběry a našlo by se pár 'divných' scén, které ve filmu ani být nemusely, přesto se ale jedná o solidní drama se silným dokumentaristickým nádechem a nejednou napínavou scénou. (24.04.2022)

Francouzům se nedá upřít, že ve stávkách a demonstracích pro sebe a svoje rodiny dokážou na sociálních mechanismech vybojovat kde co. A já se po promítnutí filmu ani nedivím. Protože jen obyčejnou prací by si nekoupili ani suchý z nosu. Podcenění situace, absolutně nezvládnutej přesun k požáru, celkově nekoordinovanej zásah. Na mě to spíš než jako hrdinskej film působilo jako obžaloba systému. Samozřejmě pokud se film držel nějakejch historickejch reálií. Pokud ne, tak Annaud nachcal francouzům slušně na hlavy. Film mě vůbec nevtáhnul, nebylo tam skoro nic. Pochvala jen pro dokumentární vsuvky a melodii. Veskrze slabší průměr. 50%. (02.09.2022)