Dívka z údolí

Dívka z údolí je jeden z prvních filmu Nicolase Cage a ano hlavně to nejspíš dnes táhne lidi vidět tento snímek.Musím říct,že to není vůbec špatný film na dané téma a to prvních vážnějších lásek kdy on i ona jsou úplně z jiného prostředí a řeší (hlavně ona) víc to co na jejich vztah řekne okolí než to co opravdu cítí.Za mě je to povedený film a všem náctiletým ho klidně mohu doporučit.Za mě celkově 65 % a tři hvězdy. (03.06.2015)

Je to paradoxne klišovitá, ale aj v mnohých momentoch pomerne originálna romantická skôr veselohra, ako komédia. Nicolas Cage v dobe, keď ešte nebol známy svojím divokým hereckým prehrávaním, tobôž akčným hrdinom. A hlavne kvôli nemu, kočkám a výstižnej osemdesiatkovej atmoške, to stoji za tú hodinku aj pol. (12.04.2023)

Mínusy: Velmi jednoduchý příběh o hledání sebe mezi kolektivismem a individualismem i mezi příslušností ke společenské vrstvě a voláním srdce. Plusy: Nejzábavnější Nicolas Cage, jakého jsem kdy viděla. Uvědomělí rodiče, bývalí hippisáci a současní zastánci zdravé výživy. Profilový soundtrack začátku 80. let. Sečteno, podtrženo - žádné zklamání. (31.12.2011)

Celkom príjemný teen filmík zo slnkom vyhriatej Kalifornie (prostredie je jediný skutočný klad filmu), ktorý sa nesie na vlne podobných filmov 80. rokov. Nemá síce úprimnosť a scenáristickú vycibrenosť takého Breakfast club, alebo Amerického graffitti, ale aspoň sa snaží nepôsobiť umelo. Prekvapí prítomná nahota, ktorá filmu celkom prospieva, skúste si predstaviť, žeby sme niečo podobné sledovali v rovnako ladených filmoch nasledujúcej dekády. Aspoň si na také nespomínam. Prvá, spoznávacia polovica je lepšia, potom sa scenár zvrtne iba na vyriešenie otázky, či sa Julie vráti k jednému, alebo druhému chlapcovi. Finále, aké to prekvapenie, sa odohraje na maturitnom plese. Na rok 1983 je to celkom slušný film. (06.01.2015)

DÍVKA Z ÚDOLÍ (1983) Marthy Coolidgeové mě oproti očekáváním poměrně zklamala, stejně jako ve své době další alternativní středoškolská romantická komedie PRAŠTĚNÁ HOLKA, která taky měla ukazovat randění kalifornských puberťaček „trochu jinak“. I v případě Coolidgeové filmu platí, že alternativní soundtrack a „otěr“ o společenskou realitu nutně nevylučují stereotypy a banality [hrdinka, která se po dlouhém váhání rozhoduje – byť ne definitivně –, že před „pop-punkerem“ s hustým obočím a upřeným pohledem Nicholase Cage dá přednost fádnímu blonďatému „Kenovi“ s tričkem s límečkem a instinkty surovce, aby neztratila přízeň konformních kamarádek]. Někdy mám pocit, že v tak banální, sluncem vyhřáté zemi, jakou je Kalifornie, snad ani dobrou romantickou komedii bez stereotypů a karikatur natočit nejde – a už vůbec ne s hrdiny středoškoláky. Ale duch doby, vč. lokálního alternativního popu a Cageova talentu v syrové podobě, z filmu vyzařuje, to ano – z (kvazi)sociologické studie se stal kulturně-historický artefakt... (10.01.2008)