Dívka z údolí

Zas až takovej kult, za jakej to generace dnešních padesátiletejch Američanů (včetně třeba Kevina Smithe) považuje, to podle mě není, ale i tak bych to v žánru teen komedií řadil do lehčího nadprůměru. Slušnej soundtrack, pár vtipnejch scén a skvělá postava tatíka hlavní hrdinky. Hlavní zásluhu má Dívka z údolí ale stejně na tom, že proslavila Cage. (18.08.2013)

Randy je iný, je z Hollywoodu a je to rebel. A síce miestami vyzerá ako čerstvo vyliahnuté teľa a z očí mu srší nevinnosť a strach, ale aj tak by som ho pri prvej príležitosti oprela o stenu v bare a naznačila mu, že mi može vyšukať mozog z hlavy. Film mi pripomenul moje mládí, kedy sa počúvala výborná hudba, na hlavách sa nosili číra, na gatiach puky, cicmalo sa v zaparkovaných autách a chodilo sa domov nad ránom. Bolo to nádherné obdobie, kedy sa mladí zoznamovali na večierkoch (a nie na sociálnych sieťach) a nápadníci nemali problém vyliezť za vami cez okno. Táto romantika, okorenená jemnou erotikou, ma zahriala pri srdci a príjemne som si pri nej oddýchla. Chcelo by to len trošku viac drajvu! (02.04.2015)

Je to paradoxne klišovitá, ale aj v mnohých momentoch pomerne originálna romantická skôr veselohra, ako komédia. Nicolas Cage v dobe, keď ešte nebol známy svojím divokým hereckým prehrávaním, tobôž akčným hrdinom. A hlavne kvôli nemu, kočkám a výstižnej osemdesiatkovej atmoške, to stoji za tú hodinku aj pol. (12.04.2023)

Mínusy: Velmi jednoduchý příběh o hledání sebe mezi kolektivismem a individualismem i mezi příslušností ke společenské vrstvě a voláním srdce. Plusy: Nejzábavnější Nicolas Cage, jakého jsem kdy viděla. Uvědomělí rodiče, bývalí hippisáci a současní zastánci zdravé výživy. Profilový soundtrack začátku 80. let. Sečteno, podtrženo - žádné zklamání. (31.12.2011)

DÍVKA Z ÚDOLÍ (1983) Marthy Coolidgeové mě oproti očekáváním poměrně zklamala, stejně jako ve své době další alternativní středoškolská romantická komedie PRAŠTĚNÁ HOLKA, která taky měla ukazovat randění kalifornských puberťaček „trochu jinak“. I v případě Coolidgeové filmu platí, že alternativní soundtrack a „otěr“ o společenskou realitu nutně nevylučují stereotypy a banality [hrdinka, která se po dlouhém váhání rozhoduje – byť ne definitivně –, že před „pop-punkerem“ s hustým obočím a upřeným pohledem Nicholase Cage dá přednost fádnímu blonďatému „Kenovi“ s tričkem s límečkem a instinkty surovce, aby neztratila přízeň konformních kamarádek]. Někdy mám pocit, že v tak banální, sluncem vyhřáté zemi, jakou je Kalifornie, snad ani dobrou romantickou komedii bez stereotypů a karikatur natočit nejde – a už vůbec ne s hrdiny středoškoláky. Ale duch doby, vč. lokálního alternativního popu a Cageova talentu v syrové podobě, z filmu vyzařuje, to ano – z (kvazi)sociologické studie se stal kulturně-historický artefakt... (10.01.2008)