The Covenant

I když se Gej zcela oprostí od svých skvostných hravých ričovinek a originálního kulometného střihu, je pořád schopen uplácat mimo jiné také velmi solidní dvojku Zkrocené nory. Prkenná ropucha Jakub Gdyhlenhrál tentokráte propadne, jak jinak než chlapsky a mačisticky, drsnému šarmu uhrančivého testosteronového Paštuna, ten, jak jinak než maskulinně a šovinisticky, jeho city vřele opětuje a naštěstí mají hošššy celou dobu tolik práce s Talibánem, že na prcání v honáckém stanu už nedošlo. Je z toho parádní svižný a odsejpající válečný napínač, jako obvykle prvoplánově nehonící nad hvězdotřpytným praporem a téměř nepatetický, o latentně homoseksuálním vztahu dvou v manželství trpících chlupáčů, kompenzujících si svůj mindrák sveřepým bojem za svobodu, čest, spravedlnost a jahodový lubrikant pro všechny. Napínač, po němž dostane i nejeden zarputilý heterák chuť nasucho si oškrábat třídenní strniště bojovým nožem, nonšalantně přiříznout fešácký východoněmecký pornoknírek, přeleštit lauf a velkoryse pocákán nejnovějším Gucciho bitevním parfémem Mudjahidin’s goat se bezhlavě vrhnout do té nejteplejší vřavy. Ale dost bylo seriózní filmové kritiky! Byly to opravdu mimořádně zábavné, mile minimalistické, přímočaré, skoro nekýčovité a ideologicky nezkurvené dvě hodiny, připomínající ty nejlepší žánrové kousky 70. a 80. let, v nichž i ten slizce ochrnutý Jakub sem tam působil jako sympaťák. Naprosté vinné potěšení. (16.05.2023)

Další prvotřídní a soustředěný Ritchieho biják. Podobně jako u WRATH OF MAN nejde o odlehčenou verbálně vytříbenou stylovku, ale přímou a razantní chlapskou akci s minimem dialogů tentokrát vzdávající hold tlumočníkům z řad afghánských. Přestože nevychází ze skutečného příběhu působí velice realisticky a naprostým vrcholem je nahánění se s hadrovými hlavami v horách zhruba uprostřed snímku. Napětí se dá krájet, technicky dokonale natočená akce ve stylu Michaela Manna bere dech. Válčení je krvavé, zemité a i kasárna působí velmi realisticky, spíše jako nevýrobní prostory ve fabrice než moderní řídící středisko. Gyllenhaal rovněž úsporný a nebere Daru Salimovy jeho zásluhy, protože za hlavního borce je tu právě jeho nenápadný mechanik s rodinou a děckem na cestě. Na příběhu nic extra dalšího než co je v synopsi není, ale jde tu tentokrát opravdu o to chlapské slovo a závazek pomoci někomu, kdo vás dostal ze sraček. Rád jsem s vámi nevedl tuto konverzaci. (10.05.2023)

Pokud se vám taky už od začátku nějak nezdál ten Afghánistán s asfaltkami, podezřele upravenými cestami, neafghánskými domy a vegetací připomínající vám dovolené ve Středomoří, pak jste měli recht - točeno ve Španělsku. A s takovými na první pohled nedůvěryhodnými exteriéry se působivost filmu rapidně snižuje. To sakra tvůrci nemohli najít nějaké věrohodnější lokace mimo Evropu? Plus kýčovitě patetický a nevěrohodný příběh s nevěrohodným Gyllenhaalem k tomu rovná se průměrné válečné melodrámko. A že na jednoho mrtvého Amíka připadnou ca dva tucty zabitých tálibů, nebo že letecká pomoc z nebes (a la deus ex machina) přichází přesně v momentu, kdy dojde střelivo a tálibové jsou jen pár kroků od vás, tak to už u tohohle druhu filmů ani nepřekvapí. Příště si zase radši pustím nějakou tu pohádku o přízracích, upírech, nebo zombiích, než o hraní si na vojáčky. (21.05.2023)

Guy Ritchie je v posledních letech nečekané zajímavým tvůrcem, který si krom řemeslně slušně odvedených komerčních blbin sem tam natočí i „menší“, drsný a poctivě udělaný film. Po Gentlemanech a Rozhněvaném muži přichází s The Covenant, jenž nemusí nutně být ze zmíněné trojice tím nejlepším, ale opět aspoň dokázal přetavit závan tvůrčího elánu do následného diváckého zážitku. V první půli Ritchie vypráví téměř procedurální válečné drama, aby v půli druhé přepnul do módu Johna Woo a jeho přestřelené „bromance“ akce, která vrcholí až fetišisticky dlouhou montáží nezměrného fyzického a emocionálního úsilí, jaké jeden parťák dokáže vynaložit pro záchranu druhého. (28.05.2023)

Epizoda 1: Léčka. Epizoda 2: Přežít. Epizoda 3: Svědomí svítí oranžová, čeká se na zelenou od manželky. Epizoda 4: Splacený dluh. První přinese chlapáctví a testosteron, druhá klidnou sílu Dar Salima, ve třetí se ukáže, že režisér si s postavami prostými nadsázky není tak moc jistý a ve čtvrté už se plní závazek podle očekávaných last minute notiček. Ritchie je mimo své ostrovy kreativně zabržděný a v posledních desítkách zpomalených sekund jsem si říkal, že snad pustil na režisérskou sesli Péťu Berga, ale jako ukázka ze zákoníku cti, který člověkovi vnitřně říká, co je správné udělat, to na mě zapůsobilo. Stejně jako když se objevil Anděl smrti bez siluety z flérů, která mu dala jméno.. (23.05.2023)