The Covenant

Výborný, i když vlastně hrozně minimalistický. Pár přestřelek s Talibánci, poeticky odvyprávěné utužení vztahu dvou hlavních postav, pár dalších přestřelek s Talibánci, a to je vlastně všechno - ale funguje to parádně. Takhle přímočaré filmy jsou potřeba, a přitom ten příběh, prokreslení postav a obecně i poukázání na marnost Amerického počínání v Afgánistánu tu dostanou dost prostoru aby to nebylo ploché jak i ty lepší z akčních filmů s Butlerem (ne že bych proti nim něco zásadního měl). Ty dvě hodiny utečou jak nic, a i když to stylem záměrně je dost daleko od zběsilých klipových jízd jak jiné Ritchieho filmy, v těch přestřelkách se nezapře (místy připomnělo Black Hawk Down).  Od Krále Artuše jeho nejlepší film. 8/10 (11.05.2023)

Ritchie už dávno není ten pologeniální střelec co onehdá s cigošema, žiďákama a rusákama naháněl jeden diamant, pořád je to ale solidní řemeslník. Tohle je tak sice ponekud generická ale oku lahodící a ke konci dokonce snad i napínavá army-akčňárna lehce líznutá patosem a hodně líznutá Star Wars (protože tihle talibánci museli být, soudě dle jejich ostrostřelectví, stormtroopeři v civilu).. Asi bych na dané téma více ocenil něco jízlivě kritického, co by se jmenovalo třeba " Sbal prachy, vypadní a týpka co ti roky pomáhal a kryl prdel tam nechej chcípnout". (09.05.2023)

The Covenant je veľmi fajn, je to síce taký netradičný Ritchie, ale aj v takejto žánrovke mu to ide dobre, Jake Gyllenhaal a Dar Salim si to dávajú viac než slušne, film je vlastne rozdelený na dve časti, tá prvá mala určite lepší švih a tú so si dosť užíval, v tej druhej to trošku poľaví, ale nie je to nič čo by ma výrazne nebavilo, ale má to aj super hudbu, ktorá vie byť poriadne intenzívna a dáva vyniknúť mnohým momentom, Ritchieho dvorný skladateľ od Gentlemanov (Christopher Bernstead), ktorý mi ulahodil hlavne u Rozhnevaného muža si aj tu vybral dobrú chvilku. Ničím to príliš nevybočuje, ale to vlastne ani nevadí, všetko tam je funkčné a plní to svoj účel. 7/10 (17.05.2023)

Ritchie opět nešlápl vedle a to i přes fakt, že opět zkouší něco krapet jiného. Nekompromisní válečný thriller, ve kterém funguje chemie dvou ústředních hrdinů i akční pasáže, které fungují i přes fakt, že Ritchie neobjevuje Ameriku a své největší audiovizuální trumfy víceméně skrývá. Přesto spokojenost a náznak toho, že se Ritchie dost možná skutečně nachází v nejlepší možné formě…. (13.05.2023)

I když se Gej zcela oprostí od svých skvostných hravých ričovinek a originálního kulometného střihu, je pořád schopen uplácat mimo jiné také velmi solidní dvojku Zkrocené nory. Prkenná ropucha Jakub Gdyhlenhrál tentokráte propadne, jak jinak než chlapsky a mačisticky, drsnému šarmu uhrančivého testosteronového Paštuna, ten, jak jinak než maskulinně a šovinisticky, jeho city vřele opětuje a naštěstí mají hošššy celou dobu tolik práce s Talibánem, že na prcání v honáckém stanu už nedošlo. Je z toho parádní svižný a odsejpající válečný napínač, jako obvykle prvoplánově nehonící nad hvězdotřpytným praporem a téměř nepatetický, o latentně homoseksuálním vztahu dvou v manželství trpících chlupáčů, kompenzujících si svůj mindrák sveřepým bojem za svobodu, čest, spravedlnost a jahodový lubrikant pro všechny. Napínač, po němž dostane i nejeden zarputilý heterák chuť nasucho si oškrábat třídenní strniště bojovým nožem, nonšalantně přiříznout fešácký východoněmecký pornoknírek, přeleštit lauf a velkoryse pocákán nejnovějším Gucciho bitevním parfémem Mudjahidin’s goat se bezhlavě vrhnout do té nejteplejší vřavy. Ale dost bylo seriózní filmové kritiky! Byly to opravdu mimořádně zábavné, mile minimalistické, přímočaré, skoro nekýčovité a ideologicky nezkurvené dvě hodiny, připomínající ty nejlepší žánrové kousky 70. a 80. let, v nichž i ten slizce ochrnutý Jakub sem tam působil jako sympaťák. Naprosté vinné potěšení. (16.05.2023)