Utama

Film, který mě zvláštním, zcela nečekaným a těžko popsatelným způsobem naprosto pohltil, a při jehož sledování jsem absolutně ztratil pojem o čase.... Ačkoliv má Utama dost jednoduchý, pomalý a rozjímavý příběh nepříběh odehrávající se v bezčasí jedné pusté krajiny daleko od civilizace – jelikož jde přesně o ten typ filmu, který hledá krásu v jednoduchosti a obyčejnosti – a relativně skromnou neo-westernovou stylizaci, pokrývá velmi široké spektrum až intertextuálních nuancí a existenčních pravd na pozadí tradičního života bolívijských domorodých obyvatel, jež krom pastevectví a péče o stádo lam musí čelit ještě jedné úloze: realitě současnosti. Snímek je především pak velmi subtilní drobnokresbou, která akcentuje téma klimatické změny [konkrétně sucha a nedostatku nejcennější životní komodity: vody], kontrast mezi stářím a mládím, či motiv pomíjivosti života, ztráty domova a nevyhnutelném smíření se smrtí. Hlavní devizou je však samotný řemeslo, práce s neherci, minimalistickou poetikou i formálním jazykem, a v neposlední řadě pak esteticky precizní vyprávění obrazem, což dělá z téhle nenápadné festivalové artovky neskutečně podmanivou širokoúhlou cinefilní nádheru, kterou je nutno vidět v plný kráse na velkým plátně. Za mě (a doufám že nejen za mě) jde totiž o jeden z vizuálně nejuhrančivějších filmů, co jsem za poslední dobu viděl.... Esence poetic cinema. 9 lam z 10 (06.01.2023)

Příběh o bolívijských stepních indiánech. Člověk by čekal, že jak žijí v souladu s přírodou, budou k sobě přímí a otevření, ale je to přesně naopak. Děda je sebestředný hňup a bába potřebuje, aby jí děda řekl, že s ním něco je, protože sama od sebe nevidí a neslyší, že chrchle jak tuberák. Kopnout do zadku oba. Tři tomu dávám jenom proto, že je to zajímavá sonda do monotónního stepního života. (07.08.2023)

Ubývá míst, kam chodívala pro vodu. ___ Český, potažmo evropský divák (zmiňuji to v kontextu toho, že film byl distribuován na evropských festivalech, mimo jiné i loni ve Varech, není tedy určen pouze pro jihoamerické publikum), si zhlédnutím filmu může - pakliže nic jiného - utvořit obrázek o životních podmínkách bolivijských indiánů. A to vskutku není zrovna málo, shodneme-li se, že o těchto oblastech a lidech v nich žijících zde většinově nevíme takřka nic. A tak máme před očima existenční závislost dvou staříků na pravidelnosti přírodních cyklů, jinými slovy jejich životně pociťovanou potřebu, aby tehdy a tehdy napršelo tolik a tolik (kvůli globální změna klimatu však už zřejmě nikdy nezaprší), střídmost v životních návycích (stravování, odívání, volný čas) a dennodenní lopotu, aktuálně propuknuvší generační konflikt (vnuk chce, aby si jeho prarodiče pomohli odstěhováním se do města, děd to však s hrdostí "gaučů", nositelů prastarých tradic, srostlých s půdou, zřejmě i s vědomím toho, že se blíží jeho smrt, zarputile odmítá; tady právě hovoříme o hlavní zápletce filmu, jež se může někomu zdát prostou, to však nevadí, film tento "nedostatek" kompenzuje kvazi-dokumentaristickými kvalitami, tj. neherci a autentickým prostředím) a projevy lokální pověrčivosti (scéna s obětováním lamy je pro mě jedním z vrcholů filmu, zkrátka proto, že jsem nikdy nic takového neviděl, měl jsem za to, že tohle už se prostě v 21. století neděje). Sociální antropologie/etnografie zkrátka vládne festivalovému filmu! "Jestlipak víš, jak umírá kondor?" 75 % (18.03.2023)

Stádo lam, prázdná vědra na vodu a úchvatné pouštní scenérie. Bolivijskou náhorní plošinu postihly klimatické změny velmi výrazně, což si místní pastevec na sklonku života odmítá přiznat. Konfrontaci s realitou se však stejně nevyhne. Utama se z festivalů dostává do běžných kin, a přestože nepředkládá výsostně originální příběh, jeho podání je dostatečně atraktivní na to, aby donutilo k zamyšlení i zatvrzelé popírače klimatických změn. (23.10.2022)

Průměrná exotická festivalovka zobrazující život indiánů na bolívijských pláních. Respektive jejich tradiční způsob života, kterého se již drží již jen poslední staří vytrvalci. Většina jich už dávno odešla, nebo se odejít chystá. Má to v sobě takové to romantického kouzlo něčeho, co sice ještě trochu existuje, ale co nevidět zbyde už jen vzpomínka. Hezké, ale zároveň neobjevné a trochu očividné. (56th KVIFF) (10.07.2022)