Komisár Moulin

Jak to hodnotit? Původní řady byly skvělé pětihvězdičkové detektivky s charizmatickým sukničkářským detektivem, za které by se nemusela stydět ani Agatha. Pak úroveň postupně klesala až na úroveň toho zamerikazovaného paskvilu se stárnoucím drsňákem, který nám ČT čas od času z nedostatku jiného materiálu naservíruje. Z nostalgie a vzhledem k uváděnému datu vzniku dávám za 4*. (20.06.2007)

Docela napínavý, za ty roky skoro až legendární krimiseriál, jehož jednotlivé části mají ale kolísavou kvalitu. Za nejzajímavější epizody považuji ty o sériových vrazích (Paříž 18, Sériový vrah, Profil zabijáka), neboť pachatel je diváku dlouho utajen. Naopak velmi nezáživný a dokonce bych řekl absolutně nekoukatelný je pro mě díl Smrt policejního důstojníka, neboť je na můj vkus až přespříliš akční ve stylu amerických béčkových stříleček. Pak jsou tu díly, které sice dokážou svým tématem zaujmout, ale jejich průběh je natolik depresivní, že se mi příčí shlédnout je znovu (viz díl Zakázané město a jemu podobné). Nápaditým oživením seriálu byl příchod Moulinovy dcery Marie. Škoda že téměř všechny díly z prvních dvou řad neschopná Česká televize kamsi zašantročila a diváci nemají možnost se k nim dostat. Český dabing je na vysoké úrovni, zejm. Moravec v roli Moulina, Bruder jako Guyomard a Fišer coby Moulinův šéf. Celkově to vychází na slušný průměr 55%. (20.10.2018)

Mamka byla divácky zatížená na různé francouzské obejdy a tak jsem společně s ní viděla všemožné žabožroutí filmy a seriály. Komisař Lulin, jak jsem ho s chichotáním k nelibosti mé rodičky titulovala, neunikl mojí pozornosti a kdysi v šerém dávnověku (před plyšákem nebo krátce po něm) patřil k docela oblíbeným televizním seriálům. Mnoho detailů mi však v té nevzhledné duté bouli, co nosím na krku, nezůstalo - s takovou "Chobotnicí" a komisařem Cattanim (jeho jméno jsem nikdy nezesměšňovala) se "Komisař Moula" nemůže rovnat, prostě kriminální průměr, po jakém už dnes neštěkne ani kočka. 56% (09.07.2011)

Za mého juniorského mládí jsem tento seriál hltal. Komisař byl se svou motorkou a mladší krasavicí po boku vždycky nejvíc stylovej (a připomínal mi mého učitele z hudební školy) a zápletky některých dílů pro mě v té době přitažlivě naturalistické (zvlášť jsem žral ty mlátičky - jedna z mála věcí co francouzi umí). Současné díly jsou však jen odleskem bývalé slávy a rád si u nich zavzpomínám... (19.08.2007)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)