Kolaps

Sugestivní a vysoce osobité dílo, které s nečekanou syrovostí varuje před možnou blízkou budoucností. Snímek Civil War režiséra Alexe Garlanda se může opřít o skvěle vystavěný scénář, jemuž vévodí místy až děsivá realističnost zlomové události, v níž se tato verze USA zmítá. V tomto bodě je ale záhodno zmínit i vtahující kameru, díky níž jste doslova vtáhnuti mezi nesourodou partičku novinářů cestujících skrze zdevastované Spojené státy americké. Právě díky kameře a přesvědčivým hereckým výkonům (Tandem Kirsten Dunst a Wagner Moura!) nahlédneme mezi nevýznamné půtky, organizovanější bojůvky až nakonec skončíme úžasnou sekvencí v obrovské operaci, při níž se masivní separatistická armáda přesouvá směrem k Bílému domu. V tento moment se pomalá, místy až hypnoticky děsivá jízda najednou přepne do zběsilého válečného módu, z něhož jsem hltal každou vteřinu a kterou jsem si chtěl na velkém plátně pustit ještě jednou. Co tedy dodat na závěr? Civil War je divácky nepřívětivou, avšak právě o to více naléhavou podívanou, která ve velmi jasných konturách nahlíží za oponu spojení „Co kdyby?“. Na jednu stranu děsivé a na druhou efektní, ovšem v každém případě se jedná o důležité filmové dílo, které ve mně bude svými myšlenkami a tématy rezonovat ještě hodně dlouho. Skvělá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.“ (18.04.2024)

KINO Art/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Kamera 9/10/// PLUS: poutavé, nevšední a neokoukané, Kirsten Dunst, kterou jsem od Spider-Mana 3 neviděl v kině, kvalitní práce s kamerou a obrazem, různé kompozice a záběry vynikají, netradiční ozvučení přináší divákovi nový zážitek, postavy jsou zajímavé, herci hrají přesvědčivě, scénář je až příliš blízko realitě MÍNUS: což může být taky zápor, film je v jistých situacích nepříjemný, až mrazivý, což sice je účel, ale dobrý pocit z toho co vidíte rozhodně mít nebudete, ozvučení mě osobně přišlo nesourodé a někdy i rušivé, doufal jsem ještě, že uvidím více strhující akci/// Shrnutí: Za ten nevšední, nový a dost realistický zážitek palec nahoru. Stejně tak po obrazové stránce je to kvalitka. Dobrá režie drží film pohromadě, jen bych možná ocenil více informací směrem k divákovi. Jakékoliv postapo se potkalo s Černý jestřáb sestřelen/// Celkem 69%/// (19.04.2024)

Na prvním místě v žánrech je drama, což sedí. Z větší části užvaněné a utahané protkané několika slušnými scénami. Syrový úvod navnadil a byl asi ze všeho nejlepší. Jedna z nejnapínavějších scén je přelézání z aut. Naopak střílečky jsou tuctové a ta počítačová nedokonalost v závěru, kdy nejen budovy, ale i chodby Bílého domu jsou pixelově placaté, způsobovala, že jsem si připadal jak v počítačové hře. Netušil jsem však, jak poeticky může vypadat hořící les. Nejhorší postavou byla Jessie. Chápu snahu ukázat ji jako neohroženou fotografku, jenže ona svým naprosto nezodpovědným chováním rozsévala smrt. A ve finále si šla cynicky pro nejlepší záběr. OK, fotografové války to tak asi mají, mé sympatie ale ne. Civilně uvěřitelná Dunstová, parádní kamera a z větší části skvělá hudba. Jen při tom pobrnkávání a záběrech na vojáky jsem čekal, kdy se rozezní Pink Floyd. Jako celek zklamání a jsem rád, že jsem na to nešel do kina. 2,5* (02.06.2024)

“I've never been scared like that before... and I've never felt more alive." Táto jedna veta dokonale vystihuje esenciu celého filmu. Alex Garland natočil film o občianskej vojne v USA a natočil ho pre mňa (verím, že si rozumieme) skutočne krásnym spôsobom. Na pozadí rozvrátenej spoločnosti zachytáva svet vojnových žurnalistov a silu fotografie. V rámci štvorice hlavných postáv, ktoré sa neustále dostávajú do patových situácií, dokáže po celý čas udržať vzácnu atmosféru intimity. Zatiaľ, čo v pozadí sa ozývajú výstrely, divákovi podsúva početné obrazy, z ktorých je cítiť jemnosť, silnú nehu a hmatateľnosť života. Výbornú kameru dopĺňa rovnako skvelá práca so zvukmi a najmä jej striedanie s tichom, ktoré necháva priestor vyniknúť sile momentu. A hoci Jesse Plemons tentokrát veľký priestor nedostal, nič to nemení na tom, že prispel snáď k nájzásadnejšej scéne celého filmu. (07.06.2024)

Kolaps sa pravdepodobne nestane budúcou klasikou. Vo výsledku pôsobí hlavne ako varovanie nad súčasným smerovaním (nielen) Ameriky. Dokáže ale poskytnúť množstvo filmárskeho kumštu a aj tém na premýšľanie a debatu. Neočakávajte teda akčnú smršť ani kopanie do rôznych politických táborov. Tvorcovia sa tu venujú skôr následkom toho, kam toto všetko môže smerovať. A dúfajme, že nepôjde o žiadnu prorockú záležitosť. (20.04.2024)