Jackie Chan a čínsky poklad

Mám ráda i dvojku Drunken Mastera, protože se tu vedení ujal Lau Kar Leung, který si ale s Jackiem nepadl do oka a obě hvězdy se při natáčení nesnášely. Na výsledku to ale není znát a když k tomu připočtu Ti Lungův zoufalý výraz coby tatínka, který právě přišel o svou tři sta let starou bonsai, je to paráda. Roztřepený bambus a celá bitka v čajovně, to se nedá popsat, to se musí vidět... (20.04.2008)

Tohle je prostě jiná filmová kultura. A bohužel je o několik tříd horší. Byl bych ochotný to překousnout a) Kdyby ten film měl méně slabomyslnou zápletku, nebo b) Kdyby v té radoby komedii byl alespoň nějaký humor. Film bohužel postrádal jak zápletku tak humor... Posledním hřebíčkem do rakve byl český dabing. Přijde mi snad i horší než u soudobých telenovel. A kde se vzala ta hvězdička? Za to jak umí Jackie Chan rozvlnit údy jako chobotnice a vyřídit nepřítele. (30.08.2009)

Už to neni vono, jednička byla daleko lepší. Nezdálo se mi, že by to mělo bejt pokračování, ale asi to tak scénáristi mysleli. Pít alkohol je špatný, opilej box je nebezpečnej a hlavní je čest rodiny. Asi takhle se dá tenhle film shrnout. Je tam zase hafec mlátiček, bojovýho umění, vtipu a tak dále, ale je to už jen nadprůměrný. Ale pořád dobrý. (30.01.2010)

V druhém dílu prvního společného projektu Jackieho Chan a Yuen Woo-pinga došlo ke střídání tradičního s moderním doslova přímo na place, když klasika hongkongského kung-fu filmu Leu Kar-leunga (např. filmy s Brucem Lee) nahradil na režijním postu v polovině filmu představitel hlavní role a režisér Jackie Chan. Ve filmu se tak střetávají tradičně pojaté kung-fu scény ze začátku s progresivní moderní choreografií v závěru filmu, dochází k radikálnímu zvýšení rychlosti rytmu filmy i změně humoru z klasického poněkud obhroublého hongkongského na typický pro Jackieho Chana (často velmi nebezpečný na realizaci, hodně vycházející z filmů Bustera Keatona a Harolda Lloyda). Film vypráví o mládí čínského lidového hrdiny Wong Fei-honga, který z rozmazleného spratka (ovládajícího styl opilého mistra: čím víc je opilý, tím lépe bojuje - v závěru filmu do sebe lije petrolej) vyroste ve skutečného mistra. (13.01.2006)

S prvním dílem tato Legenda nemá mnoho společného. Což je jednoznačně dobře, protože myslím že původní Drunken Master nám představil umění opilého boje dost dopodrobna. Tady se Jackie Chan více zaměřil na děj, který se odvíjí po cestičce kterou mají Číňani moc rádi a tou je vlastenectví. I přes tuto národní agitku, která může na někoho působit rušivěji se druhý díl vyznačuje jak jinak než notnou porcí Jackieho humoru spojenou s kvalitními souboji. Takže vše důležité zůstavá na svých místech. (25.09.2010)