Kúsok neba

[KVIFF 2022] První a jediný film, ze kterého jsem letos odešel. Asi zbytečně, ale na mě už to bylo moc. Alpy miluji, ale ani dvou minutové čumění na zelenou trávu nic nezachrání od toho, abych dal baladu o životě na horách. Kdyby to nebylo dlouhé jak rok a v tak horší čas, asi bych to zvládl. Takt budu jen vzpomínat. Zajímavé provedení, zajímavé lokace a asi i celý příběh, ale ta statika všeho je záživná jako sraní v Amazonii v monzunové sezóně. (10.07.2022)

Film, který nás zavede do malé vesničky uprostřed Alp, a přesto nám nedává pocit kýčových záběrů na hory, slunce a sníh. Film má neskutečnou vlastnost a to, že plyne. Je jako řeka, která má spád, a pomalu nám ukazuje nové skutečnosti. Celý film je velmi rurální a to je to, co mu dodává neskutečné kouzlo. Je zde vidět, že i bez obrovských efektů, se dá zapůsobit na divákovi emoce. Celý příběh, přestože je prostý, působí ve filmu vyjímečně a scény jsou nečekané. Jako další kladný bod filmu pročítám vhodně zvolenou hudbu(například scéna v autě kdy si zpívají). K tomu se váže i koncept sboru v horách, který ze začátku působí lehce neohrabaně a matoucím dojmem, ale na konci filmu má význam. (15.01.2023)

Dlouhé, centrálně koncipované, převážně statické záběry, ze kterých je složeno tohle drama, dávají divákovi cítit, jak je film dlouhý (i já bych ho bral kratší). Ale jinak je tu pečlivě vykreslené a vyobrazené drama nejen o lásce, nemoci a těžkostech života pod alpskými velikány. A aby to nebyla až taková depka, je tu patnáctičlenný uniformovaný antický chór, který mě poprvé nachytal nepřipraveného, ale rozhodně doporučuji věnovat pozornost tomu, co zpívá. Je to pro děj důležité. (10.07.2022)

V jednoduchosti je krása, ktorú Michael Koch previedol na filmové plátno a nemusel sa ani veľmi unúvať nad vymýšľaním nadmerne zložitej dejovej linky. Práve naopak. Pomerne jednoduchý dej je tu vyobrazený klasicky artovým štýlom, ktorý ale nenudí a divák si určite príde na svoje. Vzťahy, jednoduchý život a nádherná príroda na pozadí jednej tragédie. Otázkou stále ostáva tá nepochopiteľne dlhá stopáž filmu miestami vyplnená nekonečnou prázdnotou, ale to už je o inej diskusii. 75 % (20.06.2023)

Festivalová deprese, jak se patří. V dlouhých, statických a často informačně neuspokojivých záběrech vidíme rakouský venkov, fotogenický i krutý zároveň. V tomto prostředí se ocitá cizinec, obalený tukem, svaly a dobrosrdečností, což zaujme místní svobodnou matku. Ta pracuje jako pošťačka i servírka, stará se o malou dceru a stejně jako u většiny ostatních obyvatel odlehlé alpské vesnice je i její život určován ročními obdobími. Postupem času však do spokojeného vztahu zasáhne mužova nemoc a snímek se tak dostává do poloh Hanekeho Lásky či Trierova Prolomit vlny. Stejně jako o horskou půdu je potřeba pečovat i o vlastní mysl: Smířit se s existencí obřích nepohyblivých balvanů, tu a tam přemístit menší kamínky, které překáží, a dávat si pozor na sesuvy půdy. Koloběh života hospodářských zvířat navíc člověku dává každodenní perspektivu nevyhnutelné smrti. I v těchto omezených, a přitom stále dostatek prostoru umožňujících podmínkách (jak podtrhuje i zúžený obraz) však lze zažít lásku. Náročná podívaná se spoustou prchavých záběrů z venkovského života se divákovi odmění emočně drtivým závěrem. Není zač. (05.07.2022)