Nezvyčajné vyšetrovanie

Nekonvenční, satirické, společenskokritické, politické, ale hlavně velmi sugestivní antivládní psychologické drama poukazující na prohnilost nejvyšších italských mocenských tříd. Kdo jiný by ho mohl mít na svědomí než znamenitý levicově zaměřený režisér Elio Petri, jeden z největších společenskosociálních kritiků své doby, který ve svých filmech poměrně často, ne-li stále, poukazoval na korupci a elitářství mocných ve své zemi. Scénář je brilantní, příběh filmu je skutečně originální, asi nejvíc, jaký jsem doposud v daném žánru viděl. Doporučuji zhlédnout v orig. znění s aj nebo cz tit. Temperamentní italština, vyhrocené scény, neustále řvaní, nezapomenutelný Volontého výkon v roli vysokého policejního inspektora, který se místy chová a tváří jako fašistický diktátor. Tento vysoce efektní film (spadající do subžánru poliziotteschi '66-'81) si prostě nemůžete nechat ujít. Proměna Volontého charakteru a jeho na diváka téměř hypnotizujícího hraní jsou tu dva naprosto úchvatné faktory. On zde má mnoho tváří a mnoho povah, ze začátku velmi silný, mocný a arogantní muž, nakonec člověk, který se utápí ve své vlastní síle, cítí se vinný a má potřebu být i potrestaný. PS.: Kolik takových všemocných ambiciózních šéfů, přece jen rovnějších nad ostatními rovnými, najdeme jen u nás....? Volonté byl v každé své roli výtečný, tato je považována mnohými kritiky vůbec za jeho nejlepší. Já ho sleduji cca od roku '68 od filmu "Bandité v Miláně" (rovněž nádherný výkon), když přejdu spaghetti westerny z poloviny 60. let, tak silně doporučuji filmy "A ciascuno il suo" (rovněž Petri), "Ve znamení štíra", "Classe operaia va in paradiso, La" (rovněž Petri) nebo "Případ Mattei". Zvláštní dík patří i žhavé Florindě Bolkan, která si zde příliš nezahrála, tedy ehm., když nepočítám všechny ty retrospektivní záběry do minulosti, které postupně odkrývají její poněkud zhýralý životní styl a odpovídají na počáteční otázku proč..... (05.07.2010)

Měl jsem pocit, jako bych seděl na nepohodlné židli, ruce svázané za zády a přede mnou se výhružně nakládal režisér v pozici vyšetřovatele a řval na mě: "Tak co, pochopil jsi konečně můj umělecký záměr? Je ti opravdu všechno jasné? Nebo ti to mám, ty tupče, ještě jednou opakovat?" Problémem snímku není obsazení ani námět, ale to, že je přepálený. Volonté záměrně přehrává, až to bolí, působí výrazně nepřirozeně, jako v grotesce. Tahle kritika systému mohla výborně fungovat, pokud by se zahrála civilně, pouze s jemnou nadsázkou, kdyby diváka znejisťovala a uváděla ve zmatek, kdyby všechno neodhalovala okamžitě. Tady jsem měl místy pocit, jako by místo hudby zazněla cirkulárka. Podivné vyšetřování na mě působí tak, že to mohl být perfektní biják, kdyby na více místech ubral. Celkový dojem: 45 %. (23.10.2018)

Až při sexu zase jednou pocítím potřebu přeměnit partnerku v mrtvolu, tak poté z místa činu neuteču jako vyplašenej zajíc, ale všude v poklidu zanechám svou DNA, otisky prstů, videozáznam vraždy, pět důvěryhodnejch svědků a svý přiznání s motivem činu. Jen tak se mi nemůže nic stát, protože mám za sebou školu inspektora Omicidiho, při který jsem nevěřícně zíral, pobaveně se usmíval a užíval si skvělý Morriconeho hudby. A že se tohle může stát jen v Itálii? Kdepak, my mocní máme svý dlouhý prsty v každým režimu, ale v český verzi demokracie se nám za nitky tahá určitě nejlíp. (09.09.2014)

Dost zvláštní italský snímek. Komisař, které mu nikdo neřekne jinak než Doktore, si je tak jistý svou nedotknutelností, že spáchá vraždu. A dost ledabyle. Sám se tedy dostává k jejímu vyšetřování a může si dělat takřka co chce. Částečně si ale přeje být dopaden. Díky svému postavení je ale velmi těžké ho obvinit, nebo mu něco dokázat. Je to místy dost zvláštní. Florinda Bolkan tu vypadá skvěle. :) Filmu dost přidává vynikající hudba Ennio Morriconeho. Snímek dokonce dostal Oscara. Podaří se mu vyklouznout, nebo bude odhalen? "Jak mě zabiješ dnes?" (17.05.2020)

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)