Good Time

Film, ktory nejede podla zauzivanych postupov a sablony, smeruje odniekial niekam. Kam, to je tomutu filmu volne, proste niekam sa herci spolu s reziserom dostanu. Najlepsie, ak su na pervitine, pripadne mariske.  Film, u ktoreho nie je dolezity vysledok, ale cesta, ako sa  k tomu tvorcovia dostali. Reziser mal evidentne prazenicu z lysacov   : 85 % (28.09.2021)

Psychedelická story o tom, jak za pár hodin stihnout návštěvu Dinoparku, skoro obšťastnit nezletilou černošku, sblížit se s cizím psem a udělat něco dobrého pro rodinu. Sledovat tuhle těžko zařaditelnou jízdu, která se svou poetikou asi nejvíce blíží Refnovi či Noému, je každopádně úlet. Vizuálně to není tak výrazné jako Refn či Noé, ale má to výjimečně specifickou atmosféru. V podstatě je to jeden velký noční trip, ve kterém se může stát takřka všechno. (24.02.2019)

// Začínám docela ujíždět na filmech téhle nenápadné bratrské dvojce. Jejich umění spočívá v tom natočit film bez děje, ale zato s extrémní dávkou napětí, autentickými postavami, nečekanými zvraty a v tomhle případě i skvělým hudebním podkresem (Uncut Gems byl v tomhle ohledu naopak hell). Už podruhé bych to přirovnal k takové artové hispteřině, která navzdory mým očekáváním zatím pokaždé funguje. Začínám být dost zvědavý na jejich další dílo. 8/10 (10.09.2020)

Určitě se v tomto případě jedná o jeden z nejzajímavěji natočených filmů roku 2017. Dynamický hudební podkres střídá dost alternativní metoda převádění scénáře na filmové plátno. Alternativní v tom smyslu, že všechno je ve filmu docela dost syrové, místy až lidsky odporné. No a v tom lidském hnusu se Robert Pattinson utápí se svojí postavou, u které herecky exceluje. Akorát jeho chování nedává vůbec žádný smysl. (28.12.2017)

Podstatně ušmudlanější a upocenější neo(n)-noir než Drive. Jak stylem, tak digresivním vyprávěním. Namísto přímočaré jízdy z bodu A do bodu B samé zbytečně okliky a slepé uličky. Čisté žánrovce se Good Time blíží pouze během úvodní bankovní loupeže, po které jde ovšem všechno z kopce způsobem, na jaký vás jiné heist movies nepřipraví. Connie nemá žádný plán. Improvizuje podle toho, kdo/co se mu připlete do cesty. Jedno nedomyšlené (a svou imbecilitou občas i velmi vtipné) rozhodnutí střídá další. Film rovněž vzbuzuje dojem, že vznikal „za běhu“, ale přitom drží pohromadě díky dobré rytmizaci (střídání klidných scén bez hudby a dynamických pasáží) a navracejícím se motivům (Connie je přesvědčen, že byl v minulém životě psem, což vysvětluje, proč si s jedním čtyřnohým přítelem později tak dobře rozumí). Protagonistovy snahy zachránit bratra před vězením je navíc systematicky využíváno k portrétování života newyorské spodiny a tento portrét lidí bez peněz, ambicí a naděje na lepší budoucnost, jejichž popíjení alkoholu a braní drog občas zpestří policejní brutalita, je ve výsledku stejně důležitý jako melodramatický příběh sebedestruktivní bratrské lásky (čímž film připomíná raného Scorseseho). Společně s nervním, vysoce viscerálním thrillerem (snímání téměř výhradně v detailech bez ustavujících záběrů) tak v jednom překvapivě kompaktním balení dostáváme i sociální drama v neonových barvách a s elektronickou hudbou (která mi kromě arkádových videoher asociovala i prvního Terminátora). Jisté je, že podobně nevyzpytatelný a srovnatelně intenzivní film v kině hned tak nezažijete. 85% (17.07.2017)