James Bond: Diamanty sú večné

Poněkud špatně pospojovaná splácanina, kterou ovšem důstojně drží nad vodou dva Blofeldové (jejich podobnost s postavou Handersona z Žiješ jenom dvakrát je neúmyslná a čistě náhodná:), diamatová megazbraň a především panové Kid a Wint, dva nejvtipnější zabijáci filmové historie...promiň Quentine;) (06.11.2003)

Nejslabší Conneryho bondovka = tři a půl hvězdy, zaokrouhleno nahoru. Největším průšvihem Diamantů je scénář. Je, co do příběhu, nezajímavý a zmatený - obzvlášť celá druhá třetina filmu. Naštěstí není nouze o zajímavé potyčky a nejrůznější "vychytávky". Tři nejlepší momenty jsou určitě rvačka ve výtahu (opravdu nápaditá scéna), skvělá scéna s rakví a automobilová honička (ta v moon buggy i ta noční lasvegaská). Ani konec filmu neurazí, ovšem tak nějak nemá ty patřičné bondovské grády. Píseň i hudba Johna Barryho jsou na tradičně vysoké úrovni, Bond tady má k dispozici i řadu pěkných slečen. Jak říkám, tři a půl, víc ne. (18.04.2010)

Je krásně vidět, jak tvůrci na přelomu nového desetiletí nevěděli kudy kam a sérii utápí v x prapodivnostech nedávajíc smysl, ani sebemenší inovaci. Connery je sice o poznání starší, ale pořád je to ten starý dobrý James, který se šarmem sobě vlastním vystřídal atleta Lazebnyho - věc pozitivní. Bohužel tempo filmu je značně nevyrovnané a prostředí Vegas trestuhodně nevyužité. Takže zbydou výteční zabijáci, jedna slušná automobilová honička a potom už je to jen řezničina bez ladu a skladu, navíc příběhově zoufale nezajímavá a naneštěstí i nedotažená. Blížil se nástup Rogera Moorea a rozverných 70. let plných nadhledu a nadsázky. (14.01.2014)

Zatím ta nejmimóznější bondovka, kterou jsem viděl. Connery působí neživým, otráveným dojmem a ani jeho hlášky už nejsou tak břitké jako v předchozích dílech. Tady navíc nepůsobí jako hlavní postava a celým dějem proplouvá pouze díky koňské dávce štěstí a naprosté neschopnosti padouchů ("odstranění" v podobě pohození hrdiny do velké trubky s tím, že ho náhodou stavební dělníci pohřbí zaživa je nápad jak z Casina Royale z roku 1967). V této diamantové anabázi je vidět naprostá laxnost tvůrců, kteří zkrátka slepili dohromady několik akčních momentů a vůbec se netrápili s věrohodností postav nebo jakoukoli logikou příběhu a situací. V hlavě mi tak utkvěla pouze tradičně skvělá úvodní píseň a duo vysmátých homosexuálních zabijáků - nepřipomínal vám jeden z nich Ondřeje Hejmu? (25.12.2011)

Slabší scénář, ale vynalézavé akční scény. Connery se (herecky) loučí poměrně důstojně, bondovský šarm tam je, ale víc než sekáče z minula připomíná břichatého strejdu. Dokončení linie s Bloofeldem je dost povedené, honička v lunochodu mě vrátila do dětství a stylové vraždící duo určitě sloužilo za inspiraci Franku Millerovi v Sin City. (22.02.2015)