James Bond: Diamanty sú večné

7. bondovky s názvem Diamanty jsou věčné (ta vznikla dle 4. knihy Iana Fleminga) se ujmul režisér Guy Hamilton, který měl tou dobou na kontě zatím tu vůbec nejlepší bondovku a to Goldfinger. Původní plán byl takový, že se z předchozí bondovky Ve službách Jejího Veličenstva vrátí George Lazenby, půjde o přímé pokračování a celý film bude v podstatě snahou Jamese Bonda o pomstu za závěr předchozí bondovky. Lazenby měl tou dobou sice po svém prvním filmu smlouvu ještě na dalších 6 filmů, z role ale odstoupil a tak se s filmem muselo začít pracovat zcela od znova. Celý scénář si tak musel projít několika úpravami a především se musel najít nový James Bond. Tou dobou se uvažovalo i nad jmény jako Clint Eastwood, Adam West nebo Burt Reynolds, avšak všichni tito herci roli odmítli s tím, že americký herec není ideální volba pro Jamese Bonda. Roli později odmítl i Michael Gambon (později Albus Brumbál v Harry Potterovi 3-7/2). Nakonec už toho studio i producent Albert R. Broccoli začali mít dost a nakonec tak došlo na komplikované domlouvání, které vyvrcholilo tím, že se do role ještě jednou vrátil Sean Connery! Tahle bondovka sice ve skutečnosti není poslední bondovkou, která by obsahovala Seana Conneryho, protože si Connery o 12 let později Connery zahrál ve filmu Nikdy neříkej nikdy. Nikdy neříkej nikdy ale není řazeno mezi oficiální bondovky a tak jsou Diamanty jsou věčné poslední oficiální bondovkou s Connerym. A já si bohužel myslím, že 5. bondovka s názvem Žiješ jenom dvakrát bylo tím ideálním rozloučením Conneryho s Bondem a tohle je bohužel dodatek Conneryho éry, který bohužel Conneryho s (oficiálními) bondovkami nerozloučil v nejlepší formě. Je až s podivem, že právě Guy Hamilton, který v Goldfingerovi Bonda nakopl k cestě, kterou následně kráčel v podstatě 40 let natočil právě Diamanty jsou věčné, které mají sice pořád vysokou akční stránku, mají syndromy klasické bondovky a jsou pořád tehdejší ukázkou znamenité filmařiny. Jenže to už prostě není ono. Dost velký problém je možná to, že kdyby Connery nedostal trochu více peněz, tak by se už k téhle bondovce nevrátil. To neznamená, že by Connery nebyl ideálním ztělesněním Jamese Bonda, nebyl elegantní, stylový a sympatický. Jenže Connery celkově v té roli skutečně nepůsobí kdovíjak nadšeně. Skutečně máte pocit, že se s touhle rolí rozloučil už pár let nazpátek a aktuálně víceméně předvádí reflexivní pohyby mrtvoly, kterou se někdo snaží oživit. Connery už zde své hlášky neprodává tak stylově, v akci to už taky není ono a Conneryho Bond alespoň nepřišel o to automatické charizma, které z Conneryho pořád jednoduše čiší. V tomhle ohledu je tak skutečně potěšující, že tohle byla (víceméně) poslední Conneryho šichta, protože představa, že by se do téhle role v této formě ještě nutil pár dalších filmů je hodně děsivá. Na dlouhou dobu šlo o poslední film ve kterém se objevil záporák Blofeld, který musel být pochopitelně být opět přeobsazen a tentokrát ho ztělesnil Charles Gray. Problém by nebyl v tom, že je Grayova inkarnace Blofelda první, která není holohlavá (je to alespoň věrnější předloze, holohlavý Blofeld v knihách neexistuje), jenomže Gray postrádá charizma, není kdovíjak výrazný (působí jako bratr Goldfingera, přičemž se původně kdysi plánovalo, že by byl záporákem filmu opravdu bratr Aurica Goldfingera) a především se zde skutečně přišlo o geniální kontrast Bonda a Blofelda. Konec předchozí bondovky připravil geniální půdu pro závěrečnou konfrontaci s Blofeldem, která je zde víceméně rychle smetena ze stolu a zároveň víceméně o pár minut později opět přivedena do hry. Jenomže téhle konfrontaci chybí osudovost, napětí či cokoliv, proč byste měli u téhle bondovky zatajovat dech. To je prostě omyl. I hlavní bondovka tohoto snímku Tiffany Case v podání Jill St. John patří mezi nejslabší Bond girl všech dob, dvojice záporáků Kidd a Wint jsou ale přece jen nějaký důvod proč si tuhle bondovku pamatovat. Tohle slizké duo je velmi snadno zapamatovatelné, výrazné a i když ve finále nejsou zas tak obtížnou protivnickou sílou, právě oni strkají Blofelda v rámci záporáků do kapsy a to je jen další úkaz toho jak s Blofeldem tenhle film vytřel podlahu. Tahle dvojice je odpudivá a zábavná zároveň a právě ona je světlým momentem tohoto filmu. Právě i díky faktoru zapamatovatelnosti, který tahle bondovka postrádá. Diamanty jsou věčné skutečně pořád mají klasické bondovské trademarky, začínají už zde být lehce zábavně přepálené (faktor, který především těží éra Rogera Moorea) a pořád jsou v mnoha ohledech vrcholnou ukázkou akčních filmů své doby. Jenže povedené akční sekvence jsou k ničemu, pokud je provádí nezáživný protagonista nebo necharizmatické postavy. Celkově je celý scénář strašná splácanina a zamrzí, že cena za Conneryho návrat byla takto velká. Hlavní představitel, kterého jeho role už nebaví je prostě problém. Zamrzí, že se Guy Hamilton po Goldfingerovi, který v hierarchii Jamese Bonda ztělesňuje zásadní milník nepřevedl trochu víc a natočil bondovku, která patří zcela jednoznačně mezi ty nejslabší. Kvůli právním sporům navíc tahle série na nějakou dobu přišla o Blofelda (což ale nebránilo jeho neoficiální roličce v bondovce Jen pro tvé oči) a definitivně navíc i o Conneryho. Jenže Guy Hamilton si stejně jen tak odsoudit nezaslouží. Proč vlastně? Protože v následující bondovce Žít a nechat zemřít naopak Bondovi s tváři Rogera Moorea vdechl nový život! Ale to je zase jiný příběh...... PS: Píseň Diamonds Are Forever mi nikdy k srdci nepřirostla, stejně jako úvodní titulky této bondovky (03.12.2020) (menej) (viac)