James Bond: Srdečné pozdravy z Ruska

Druhá bondovka vznikla už rok po premiéře původní, rozpočet se z 1 milionů dolarů zvýšil na dvojnásobek a dokonce se vrátil i režisér Terence Young. Zatím co původní bondovka Dr. No adaptovala v pořadí 6. knihu, Srdečné pozdravy z Ruska adaptují 5. knihu a dochází zde k několika zásadním změnám, například faktu, že Srdečné pozdravy z Ruska navazují na události Dr. No a finální sekvencí Dr. No si James Bond vybudoval silné důvody, aby po něm začala jít zločinecká organizace SPECTRE. V rámci série James Bond jsou Srdečné pozdravy z Ruska důležité z několika důvodů- Vůbec poprvé (i když nepřímo) se na plátně objeví Blofeld, hlava organizace SPECTRE a dodnes jeden z nejpamátnějších Bondových protivníků, vůbec poprvé se objeví Desmond Llewelyn jako Q, který následně v této roli zůstal až do 19. bondovky jménem Jeden svět nestačí a vůbec poprvé se zde také v závěru objeví nápis ´´ James Bond se vrátí ve filmu´´, jednoduše proto, že po úspěchu Dr. No bylo jasné, že se definitivně rozjela nová akční série. Už v roce 1963 se u Srdečných pozdravů z Ruska objevují tradiční předpoklady pro klasický hollywoodský blockbuster- Vše musí být dražší, větší a akčnější. Druhá bondovka je i díky vyššímu rozpočtu skutečně výpravnější, akčnější a velkolepěji. Pro spoustu lidí představují Srdečné pozdravy z Ruska vrchol éry Seana Conneryho v roli Jamese Bonda a on sám tuto Bondovku považuje za nejlepší. Dokonce se najdou i případy, kdy si tuto sérii někdo zamiloval právě díky tomuto filmu. Já osobně ale tento názor nesdílím a Srdečné pozdravy z Ruska řadím k těm slabším Conneryho bondovkám. Sean Connery opět od začátku předvádí, že se pro tuhle roli jakoby narodil a jeho čiré charizma, které předvedl už v Dr. No hodně staví na jeho elegantním podání Jamese Bonda. V samotném úvodu se vůbec poprvé objevují tradiční bondovské úvodní titulky, které ještě nedoprovází žádná píseň, ale pouze hudba Johna Barryho, přesto se ale tyhle stylové a víceméně neskutečně svůdné úvodní titulky stali jedním z dalších klasických trademarků téhle série. Ursulu Andress v roli hlavní Bond girl vystřídala Daniela Bianchi, která se Andress vyrovnala v ohledu krásy, sympatie a stejně jako Andress byla kvůli silnému (tentokráte italskému) přízvuku předabovaná. Přesto ale Bianchi splňuje veškeré předpoklady pro ideální Bond girl. V roli záporáka Red Granta se objevil Richard Shaw- herec, který se později proslavil rolemi jako byl Doyle Lonnegan v Podrazu nebo Quint v Čelistech a umřel pouze ve věku 51 let, protože měl až příliš velké sklony k alkoholu, který se mu stal i ve finále osudným. Už v před-titulkové sekvenci se Grant osvědčí jako ideální protivník pro Jamese Bonda, který tentokrát otestuje Bondovu fyzickou odolnost a ve finále mě snad mrzí, že z kontrastu těchto dvou nešlo vytřískat trochu víc, než víceméně funkční bojovou sekvenci. Oba jsou totiž nástrojem své země- James Bond je zbraň MI6, Red Grant zase zbraň organizace SPECTRE. Oba jsou především stroje na zabíjení a osobně by mi přišlo fajn, kdyby se více prozkoumaly Grantovy rysy a zjistilo se, že si jsou tihle dva vlastně méně podobní než je vidno. Jenomže k tomu nedojde a Red Grant, který je navíc od začátku prezentován jako velká hrozba je ve finále zneškodněn tak nějak jednoduše. Srdečné pozdravy z Ruska skutečně většinu času představují to co by měla ideální bondovka servírovat- Onoho slavného protagonistu, krásné ženy, dechberoucí akční sekvence a především svižnou zábavu, bohužel ale tomu jaksi začne docházet pára během momentu ve vlaku, kde už je onen zmíněný nevyužitý potenciál ohledně konfrontace Bonda a Granta. Následuje poté ještě velmi dobrá sekvence s loděmi, finální konfrontace s reálným záporákem, který celou dobu tahal za nitky je ale ve finále zase úsměvná a tudíž jsou Srdečné pozdravy z Ruska za mně skutečně film, který má svou první půlku skutečně příležitost být jednou z nejlepších bondovek, přesto na to ale nakonec nestačí a je to škoda. Srdečné pozdravy z Ruska jsou definitivně pilířem války mezi Jamesem Bondem a organizací SPECTRE, která je následně dotažena ve zbytku Conneryho éry (a i filmu Ve službách jejího veličenstva, kde Conneryho na jeden film vystřídal George Lazenby) a osobně nemám problém s tím, že je víceméně po dobu celé Conneryho éry ve vzduchu nějaká zlá organizace, co tahá za nitky. Na Bondovkách mě ale vždy baví fakt, že jde vlastně o jednu misi agenta 007, kterou si můžu kdykoliv pouštět samovolně a protivníci většinou skončí buďto mrtví nebo za mřížemi. Právě proto si Srdečné pozdravy z Ruska asi nikdy nebudu moc schopen užít jako samostatný film, jednoduše proto, že vím, že někde v dáli tahá za nitky Blofeld, který pořád dýchá a má se k světu. Přesto všechno jsou ale Srdečné pozdravy z Ruska pamětihodnou bondovkou, které jen skutečně po první půlce dojde dech a je to škoda, protože tu je skutečně po celou dobu potenciál na vrchol Conneryho éry. Ten ovšem přišel až o rok později.............. (29.10.2020) (menej) (viac)