Najdlhší deň

Skutočne dlhý - až natoľko, že som si miestami takmer nevedel spomenúť, ako začínal. Film bombarduje diváka menami a časovými údajmi kadenciou guľometu, čo je paradoxne dobre, pretože i keď sa v tom miestami môže strácať, k menám si a) ľahko priradí výrazné tváre a za b) je to svojou audiovizualizovanou faktografickou výpovednou hodnotou prosto lepšie než hocktorý výukový program alebo hodina dejepisu. A zábavnejšie. Rozpočet je obdobne veľkorysý ako dĺžka a koprodukcia (neviem, z akého titulu tu figuruje len USA), kde Američanov hrajú Američania, Francúzov Francúzi, Britov Briti, Írov Íri a Nemcov Nemci, takže nás nerušia žiadne podivné prízvuky ani preložené piesne a pod. (platí samozrejme len pre orig. znenie). Pridanou hodnotou je obsadenie, v ktorom sa na jednom mieste stretávajú mená ako John Wayne, Robert Mitchum, Henry Fonda, Sean Connery, Bourvil, Robert Wagner a ďalší. Pre každého, kto chce vedieť, ako to skutočne vyzeralo na pláži Omaha (a nielen tam) povinnosť. 85% P.S.: Ani sa nedivím, že si Spielberg ukradol (ne)jednu scénu do Saving Private Ryan. (13.07.2014)

Chápu, že v době vzniku to musela být svým rozmáchlým pojetím pecka. Dneska už to ale zdaleka neohromí. Snad jen plejádou hvězd v nejrůznějších roličkách... A je trochu těžký usledovat jejich "vývoj" v těch několika málo scénách, kdy se objevují. Ale to byl jistě záměr, kterému není co vytknout. Průměrné hodnocení zvedám jen díky režisérskému pojetí scény zteče casina. (15.08.2020)

Musím dát pět hvězdiček, přestože Nejdelší den je velice nevyrovnaný film - naprosto fantastické momenty (chybný seskok nad obsazeným městečkem, samotné vylodění, několik scének s La Resistance nebo Bourvillem, obsazení mostu britskými Commandos) se střídají s opravdu hodně nepovedenými. Za ty pak mohou především překvapivě naivní filmařské postupy a herecké projevy (především někteří američtí a němečtí herci jsou dost dřevění, i ti slavní, Britové bez výjimy super), které mi těžce zaváněly 40. léty a filmy s Oldřichem Novým. Nejsem expert na dějiny filmu, ale řekl bych, že v šesté dekádě 20. století se už točilo moderněji a "reálněji". Hmm. Ovšem obrovským kladem je fakt, že Němci mluví německy a Francouzi francouzsky, což k celkové uvěřitelnosti naopak velmi přispívá. Skutečně, nebýt mnohdy dost umělých, strojených dialogů a hereckých výkonů, možná by si tenhle film i zasloužil označení "velkolepá freska". Přesto je to mimořádně pozoruhodný počin, který by mohl klidně sloužit jako povinné školní promítání (přestože jde o válečný velkofilm, na plátno vyteče jen pár kapek krve), ale na ty nejlepší ze svého oboru (Příliš vzdálený most) nestačí. Slabší pětka. (06.06.2005)

Válečný film z těch, jež se již netočí a pravděpodobně ani točit nebudou! A přitom byly tak krásné! Ta kombinace s přehledem natočené akce pro akci či akce pro dojem z monumentality - samozřejmě bez nechutného rozmazávání a zpomalování podbarveného hnusnou kýčovitou hudbou - jak tomu bývá bohužel dnes stále častěji! Mňam! Naopak - hudební doprovod je nádherně vojensko - optimistický; tak aby tvořil žádoucí protějšek hromadám mrtvých a troskám, které zbyly po té oslavované akci. A především ta nedosažitelná vyrovnanost a "nestrannost". Válka jako kaleidoskop událostí na obou stranách. Válka vyřešená prolnutím válečné náhody a nemilosrdného pragmatismu dějin. Ta britská elegance! To americké vlastenectví v dobrém slova smyslu! Ta francouzská živelnost - a navíc ta nepřeberná spousta německého afektu, jenž vždy tak potěší mou expresionistickou duši! Přistání parašutistů do obsazeného městečka zůstane navždy mezi tím nejlepším, co jsem kdy zhlédl. Nejlepší je ale stejně ten parašutista, který si to namířil rovnou do studny! (16.06.2005)

Z Nejdelšího dnu, podobně jako z mnoha dalších válečných filmů, je se zaměřují na jednu konkrétní vojenskou operaci či bitvu, cítím nejenom snahu diváka dojmout, vzdát čest bojovníkům, ale také diváka vzdělat, nabidnout mu velké množsví faktů. Onen vzdělávací záměr se pak otiskává do výsledku, často velmi sympaticky a organicky, jindy pro změnu okatě a lehounce křečovitě. To druhé (už jsem si na to stěžoval v komentáři k Bitvě o Midway) cítím hlavně v mnoha replikách, jež jsou napsány tak, aby divákovi daly přehled o situaci a zhodnotily význam jednotlivých dílčích událostí. Když velitel německého "náletu" na vyloďovací pláže ironicky glosuje: "Tohle je slavný den pro Luftwaffe," slyším, jak učitel v pozadí říká: "Uvědomte si, prosím, že v červnu 1944 již na západě Luftwaffe nepředstavovala významnou bojovou sílu." A v rozhovoru točícím se kolem (ne)buzení führera zase musí explicitně zaznít, že Třetí říše prohraje dost možná proto, že ho patřiční lidé včas neinformovali a zároveň odmítli rozhodovat bez něj. Trochu víc důvery v divákovu inteligenci bych na takových místech uvítal. Spolu s pro mě sice pochopitelným, ale mně ne zcela příjemným zařazením komických postaviček a ne vždy zajímavých epizodek řadových vojáků před akcí, jde však o jediné výtky, které se mi chce přednést. K ocenění je toho mnohem víc. Sympatické je mi komplexní uchopení celé operace od přípravy po provedení, od vojínů po generály, od strany ke straně (Němci, Britové, Američané, odboj...). Výsadek, Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha... Stopáž filmu se tím sice natahuje, ale věřím, že je to na místě. Výborně zvolené jsou lokace, reálie jsou věrné, boje přesvědčivé - angažování mnoha skutečných účastníků této události, včetně Lovata, Blumentritta či Pluskata se vyplatilo. Konečně i srdce "nemilitantního" filmového fanouška občas zaplesá nad nápaditostí, s kterou jsou snímány boje ve velkých celcích. Mně kupříkladu učarovala poměrně dlouhá kamerová jízda nad právě ztékaným Ouistrehamem. Stejně tak i výkony představitelů mnoha důstojníků, bůhvíproč hlavně těch německých :) (17.05.2010)