Najdlhší deň

Válečné filmy mám rád, protože mě odjakživa zajímala vojenská historie. Ale tohle byl hodně nepovedený zážitek a opravdu nechápu zdejší vysoké hodnocení. Tohle měl být dobrý film? Scénář i režie viditelně naprosto selhaly, občas to byly docela perly, co padalo hercům z úst. Nic proti Corneliovi Ryanovi, četl jsem některé jeho knihy a ty byly výborné, ale tohle byl opravdu úlet. Režiséři nedokázali jednotlivé části vůbec sladit dohromady. Důkaz toho, že když nemáte kvalitní scénář a režii, nezachrání vás ani velkolepá výprava a plejáda hereckých hvězd, pokud totiž vůbec nedostanou odpovídající prostor. V průběhu filmu bylo představeno více než dvě desítky postav, ale s žádnou není divák seznámen nějak blíže. John Wayne byl na tom vozíku spíše legrační než cokoliv jiného. Ta nažehlená a načesaná francouzská odbojářka, která asi zrovna šla od vizážisty a kadeřníka, byl taky slušný přehmat. Nestálo by to za to ani jako dokumentární film, protože je tam až příliš faktických chyb, což je zarážející s ohledem na to, kolik měli tvůrci k dispozici poradců a konzultantů. Nechci být detailista, ale tohle mi dost vadilo (např. během prvních hodin invaze pršelo, američtí parašutisté z 82. (nikoliv 80.) a 101. výsadkové divize rozhodně nebyli vybaveni zbraněmi, které nosili ve filmu atd.). Bylo pro mě skoro utrpením dívat se až do konce, nesmyslně dlouhá stopáž neměla vůbec žádné opodstatnění. V první hodině se neustále plká o ničem, další dvě hodiny se daly důkladně prostříhat. Film jsem viděl v původní černobílé verzi. Hudba dobrá, ale jelikož ji velmi dobře znám, tak to pro mě nebylo překvapením, natož nějakým objevem. Jediným plusem filmu je, že řada scén byla natáčena na autentických místech, za to dávám druhou hvězdu. První je za výpravu. (15.07.2012)

Na svou dobu velmi slušně odvedená práce, která již patří k válečným klasikám. Historicky věrné, vlastenecké ale nepatetické a obstojně zahrané. Kromě toho souhlasím s woodym, že útok na ouisterhamské kasino s dělem uvnitř je jednou z nejlépe natočených válečných scén vůbec. Dovoluji si však opravit Geminiho: největší vojenská akce to nebyla, tou asi navždy (doufejme) zůstane Stalingrad. Update 15.2.2010: Tak jsem se včera s chutí podíval znovu a musim říct, že ten film prostě má svoje kouzlo. Takový Ryan je sice mnohem naturalističtější, člověk se ale nemůže ubránit pocitu, že je to jen na efekt. Co je stále překvapivé je celkové ladění filmu, který zdaleka neni tak patetický a na city působící, jako je tomu čím dál víc dnes. Tehdy byla válka ještě v živé paměti a lidi si pamatovali, že sentiment a hrdinné repliky si můžou dovolit v klidu po bitvě, ale ne během střílení. (11.08.2007)

To, co se nátáčelo v šedesátých letech za válečné filmy, z toho jsem po každém shlédnutí v údivu. V '57 to byl Most přes řeku Kwai, v '61 to byly prozměnu Děla z Navarone a v '62 byl dokončen Nejdelší den, což každý člověk ví, co znamenalo datum, 6.června 1944 - vylodění v Normandii. Nejdelší den patří určitě k velmi dobrým válečným snímkům, přeci jen parádní bitvy a "rozdělení" filmu na více pasáží (nevyloďovali se jen američané a nebojovali sami se sebou) a tak film vydíme z více úhlů pohledu - německé, americké, britské. Každá z účastněných stran v ten den absolvovala úkoly, které vstoupily do historie a zde to máme vše na jedné hromadě, když už mluvím o hromadě, musím konstatovat, že v některých částech je to velmi chaotické a těžko orientující se. Ale přesto jsem se bavil a poučně sledoval. 90% (mé vysoké hodnocení je zvláště za dobu, ve které tento film vznikl). (20.09.2008)

Možno najlepší film o Dni "D", jediná chyba, že nebol vo farbe, hoci už mohol byť. Inak herecky zvládnuté na jednotku, Nemci naháňali tými ksichtami a pokrikmi fašistickú hrôzu, Anglosasi ako slušní osloboditelia a Francúzi silní milovníci vína. Prepísknutá dĺžka a niektoré evidentne umelé scény s hercom v štúdiu a za ním hrané scény na plátne, to sa dá vzhľadom na rok výroby tolerovať. (07.09.2021)

Z Nejdelšího dnu, podobně jako z mnoha dalších válečných filmů, je se zaměřují na jednu konkrétní vojenskou operaci či bitvu, cítím nejenom snahu diváka dojmout, vzdát čest bojovníkům, ale také diváka vzdělat, nabidnout mu velké množsví faktů. Onen vzdělávací záměr se pak otiskává do výsledku, často velmi sympaticky a organicky, jindy pro změnu okatě a lehounce křečovitě. To druhé (už jsem si na to stěžoval v komentáři k Bitvě o Midway) cítím hlavně v mnoha replikách, jež jsou napsány tak, aby divákovi daly přehled o situaci a zhodnotily význam jednotlivých dílčích událostí. Když velitel německého "náletu" na vyloďovací pláže ironicky glosuje: "Tohle je slavný den pro Luftwaffe," slyším, jak učitel v pozadí říká: "Uvědomte si, prosím, že v červnu 1944 již na západě Luftwaffe nepředstavovala významnou bojovou sílu." A v rozhovoru točícím se kolem (ne)buzení führera zase musí explicitně zaznít, že Třetí říše prohraje dost možná proto, že ho patřiční lidé včas neinformovali a zároveň odmítli rozhodovat bez něj. Trochu víc důvery v divákovu inteligenci bych na takových místech uvítal. Spolu s pro mě sice pochopitelným, ale mně ne zcela příjemným zařazením komických postaviček a ne vždy zajímavých epizodek řadových vojáků před akcí, jde však o jediné výtky, které se mi chce přednést. K ocenění je toho mnohem víc. Sympatické je mi komplexní uchopení celé operace od přípravy po provedení, od vojínů po generály, od strany ke straně (Němci, Britové, Američané, odboj...). Výsadek, Gold, Juno, Sword, Utah, Omaha... Stopáž filmu se tím sice natahuje, ale věřím, že je to na místě. Výborně zvolené jsou lokace, reálie jsou věrné, boje přesvědčivé - angažování mnoha skutečných účastníků této události, včetně Lovata, Blumentritta či Pluskata se vyplatilo. Konečně i srdce "nemilitantního" filmového fanouška občas zaplesá nad nápaditostí, s kterou jsou snímány boje ve velkých celcích. Mně kupříkladu učarovala poměrně dlouhá kamerová jízda nad právě ztékaným Ouistrehamem. Stejně tak i výkony představitelů mnoha důstojníků, bůhvíproč hlavně těch německých :) (17.05.2010)