James Bond: Thunderball

Po Goldfingerovi asi moje nejmilejší Conneryho bondovka. O to víc mě mrzí, že jsem ji viděl všeho všudy dvakrát (nebo dva a půlkrát:)), protože opravdu je na co se dívat - opět zde vystupuje překrásný Aston Martin DB5, podmořské souboje vypadají naprosto skvěle a Emilio Largo je Bondovi více než důstojným protihráčem. A navíc v pozadí všeho stojí Ernst Stavro Blofeld, muž bez tváře (tedy až do Žiješ Jenom Dvakrát:)) a mozek celé zločinecké organizace. Pět hvězd je zcela zasloužených. (24.01.2003)

Za mě teda nejlepší Bondovka s Connerym. Mělo to všechno, co těm předchozím chybělo. Samotná zápletka s atomovkou sice moc originální není, ale to se ani nedá čekat. Celé se to odehrává na Bahamách, což je super. Bond má za úkol najít ztracené jaderné bomby a záporák mu to vůbec neusnadňuje. Opět se kolem něj točí krásné ženy. Dost se mi tu líbily všechny ty vodní souboje a hlavně i vychytávky, které od Q dostal. Tenhle film podle mě funguje i dnes. Hudba je taky super. "Potřebuje se odpočinout, je úplně mrtvá." :D (20.12.2019)

Trošku slabší díl než Žiješ jenom dvakrát. Podmořská bitva mi evokovala vzpomínku na Moonrakera, kde podobný souboj probíhal ve vesmíru. Thunderball se mi nezdál být mimo tuto scénu dostatečně akční a napínavý. Nicméně Seanovo charisma tryská všemi směry a každou scénu s ním jsem si naprosto užil. 70% (16.05.2010)

Čtvrtá bondovka určitě stojí za shlédnutí, ale narozdíl od Goldfingera a Srdečných pozdravů z Ruska, mi tento díl přišel o něco slabší. Největší devízou tohoto dílu jsou určitě výborné podmořské souboje, které mi ovšem přijdou, že jsou natočeny trochu chaoticky. Záporák Emilio Largo mi přišel nevýrazný (když porovnám třeba s Goldfingerem). (02.12.2007)

Za mě do té doby nejslabší Bondovka. Jednak je to už na jedno kopyto. Pak je tu taky úplně o ničem padouch. V ženských jsem se ztratil. Voda je dobré oživení, ale je nadužitá. V míře větší než malé se tu vyskytuje jakýsi fast motion, hlavně v akčních částech, působí to fakt špatně a nechápu, proč to tam je. Akce je často zmatená a nevěděl jsem, kdo je kdo a kdo je s kým. Taky mě šíleně iritují ty okaté filmařské podfuky, ať už je to všudypřítomná zadní projekce, nebo neustálé střihy do studia. Jsou na moři, kde šplouchají vlny a voda je tmavá. Střih. Jsou ve studiu, voda je světle modrá a klidná a nevidíme žádné okolí. Střih. A jsou zase zpátky na moři. A takhle je to pořád. Použití zadní projekce ve chvíli, kdy se otevřou dveře s padouchem, to už je třešnička na dortu. Podfukem je taky rádoby diegetická hudba. Bond tancuje s ženou a hrají jim do toho tklivé smyčce, pak je záběr na pódium a tam je big band. O půl hodiny později zase koukáme na další tanec a do toho jim hraje zběsilý bubeník a trubky s flétnami, jenže na pódiu jsou krom bubeníka už jen kytaristi. To je šílená amatéřina. Námět je sázkou na jistotu, ale tvůrcům se vůbec nepodařilo do něj naplnit nějaký zajímavý obsah. Jediné, co mě pořádně zaujalo, byl headquarter Spectre a MI6, a možná ti žraloci. Bond měl asi dvě dobré suché cynické hlášky. A fakt chudák neplavec s kruhem, který je tam v tom moři doteď, protože na něj štáb asi zapomněl. Nikdo neví, kdo to byl, musel nám zachránit šťabajznu a pak se po něm nikdo neshání. Protože proč taky. Bond potřeboval být na člunu s Dominou sám. Jak mohlo být naopak vtipné, kdyby jim tak křenil, ale to by bylo na Bonda příliš malé klišé. Popravdě už to nemělo daleko k jedné, ale šetřím si to na ty koniny s Rogerem Moorem. (30.12.2020)