Beštia musí zomrieť

Jeden z těch lepších francouzských nemorálních thrillerů konce šedesátých let plný ironie a slabošství. Claude Chabrol, koncem šedesátých téměř už veterán moderního francouzského filmu, prožívá zlaté časy jako režisér thrillerů. No musím přiznat, že je to zatím jediný film který se mi od tohoto legendárního ale u nás stále z nepochopitelných důvodů těžce dostupného reřiséra podařilo vidět. Film podněcuje diváka aby sám popřemýšlel o povaze dobra a zla, a proto také režisér spíš než na kriminální případ samotný, staví do popředí především samotné lidské chování. Chabrolovi filmy a pachatelé se netajily tím, že šlo vždy v převážné většině o dobře situovaní současníci, žijící v líbivém světském prostředí, kteří tím že se dopustí zločinu, zacházejí pouze o krok dál než ostatní lidé. Prostě jednoduše řečeno : Chabrol ve svých filmech v převážné většině ukazoval násilí lepších lidí, tím se ale moc nelišil třeba od sousedské Itálie zhruba tak ve stejné době 68-71. Nevím jestli se mi ještě někdy v budoucnu podaří vidět nějaký jiný film od tohoto režiséra, abych mohl případně srovnávat. Ale jinak mě snímek docela zaujal, lepší průměr. (15.08.2006)

Beštia musí zomrieť je uveriteľný psychologický film. Verne zobrazuje pocity, s ktorými je veľmi ľahké sa stotožniť. Lenže Chabrol si vypomáha jednou výraznou barličkou, ktorá bude pre mnohých a v podstate aj pre mňa jedným z jeho najväčších kladov. Je to extrémne nesympatický antihrdina. Na to, aby ste ho chceli zabiť, nemusel predtým ani zabiť vaše dieťa, stačí iba jeden škaredý pohľad. Záver je mierne predvídateľný, ale asi jediný skutočne funkčný z tých, ktoré sa ponúkali. (15.07.2012)

Smutně krásné pokoukání.. Příběh muže, který ztratil to nejcennější, svého jediného syna, a nyní na vlastní pěst hledá vraha (resp. řidiče auta) mě vtáhnul od prvních minut.. Neumím a vlastně si ani nechci představovat, jak velká a neúnosná bolest to musí být.. Závěr jsem vytušila, nicméně dostala jsem k němu i jedno překvapení.. No a Claude Chabrol se mi právě zapsal do letošní režisérské tour u ambrona.. (14.05.2022)

Ako tak pozerám hodnotenia, asi som videl iný film... To, že je film pomalý, nedynamický a postupne gradovaný by bolo OK (také mám práve rád). Ale tá naivita scenáristických barličiek, plná náhod a zjednodušení bola pre mňa priveľká. Film s tak silným námetom musí v divákovi vyvolať apoň nejakú emóciu, u mňa to bol úplný chlad. Práve pri takomto námete neexistuje, že by boli postavy tak jednorozmerné, čiernobiele, niekedy priam telenovelistické...Nezáujem, nuda a gýč, sorry Claude:) (30.07.2013)

„Nejsme monstra, ale reprezentujeme zákon.“  Rozhodně kvalitní film v typickém stylu Claudea Chabrola, který opět povyšuje částečně obyčejný krimi námět na mnohem sofistikovanější hru s divákem plnou psychologie. Docela ale souzním i s komentářemi, které zmiňují jistý chlad, jímž Chabrolovo kino častěji oplývá, zde už jen skrze téma smrti dítěte bych těch pohnutých až rvoucích emocí čekal víc. Na druhé straně ona nepodbízivost dala ve více scénách vyniknout emoční katarzi až úderně prostým, zcela přirozeným způsobem, nejvíc u scény s pouštěním si rodinného videa se synem na plátně. Ona intenzita procházející od možná až nezajímavě fádní neutrality v dlouhých scénách po brzkou proměnu v strhující prožitek na mě působila i v klíčové mořské scéně na lodi. Nebo mě svou atmosférou vyloženě dostal dialog mezi Charlesem a přítelkyní v restauraci, kteří jsou v záběru oddělení kytkou na stole, zatímco v pozadí do emočně pohnutého dialogu hraje poklidná píseň. Hodně film ve druhé půli oživuje příchod Jeana Yanna, který tímto zřejmě zahájil svou sérii záporáků v krimi filmech (Řezník, Pan Armaguedon ...) a coby ukacený chlápek od aut, s rafinovaným zlem uvnitř, se tu vryje do paměti. Vyústění v dialogu mezi hlavní postavou spisovatele a policistou přináší i dost pozoruhodná zastavení nad otázkou zločinu, pomsty a viny. Před pár lety udělené 4 hvězdičky si u mě film obhájil i dnes, nicméně po zopakování obou verzí u mě nadále nad tímto Chabrolem vítězí stejnojmenný argentinský film z roku 1952. [75%] (13.06.2024)