Pole snov

Pohoda, no pri nej to ostáva. Mám rád filmy so športovou tématikou, no hlavne vtedy, kým v nich šport zohráva hlavnú úlohu. Bohužiaľ legendy baseballu sú mi ukradnuté, najmä ak sa okolo nich točí akási fantasy záplatka, ktorá išla v tomto prípade mimo mňa. Nápad je to ale fajn, možno keby bol z iného prostredia, neviem. Ale zahraté je to na úrovni a hlavne to má celkom rýchly spád s kopou dobrých dialógov. 60%. (04.01.2014)

Strašně magický a poetický film. Bohužel se dost pojí s láskou a výpovědi k baseballu, tudíž u nás nikdy nebude naplno doceněný. Já už nevím, jestli to byl tenhle film nebo jiný, ale koupil jsem si kvůli němu WIlson rukavici. : ) Někdo by to mohl vzít jako hozenou rukavici a natočit to u nás o hokeji : ) (23.01.2023)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)

Asi jsem čekal příliš, doufal jsem v podobně kouzelný film jako je Legenda o slavném návratu, ale Hřiště snů mě tak neokouzlilo. Možná proto, že golf je mi mnohokrát bližší jak baseball, možná proto, že se Hřiště snů až moc vnucuje a snaží se vybudovat magickou atmosféru, ale úspěšně jen tak napůl. 60% (30.03.2014)

Nikdy bych nevěřil, že film s baseballem (ne o baseballu), plný nostalgie po starých časech (reprezentovaných zde předválečnou érou), které jsou tu jakousi metaforou pro hledání toho, co jsme téměř všichni během dospívání ztratili, a hrající na podvědomí spoustou nevyřčeného "něčeho magického", na mě bude fungovat. Phil Alden Robinson vyladil k dokonalosti herecký orchestr, který mu byl svěřen. Nejvíc vzpomínám na Burta Lancastera, který je v každičké sekundě o malý ždibíček geniálnější než ostatní. Ultimate "feel good" movie bez řešení partnerských vztahů a souvisejících blbin. A souhlasím s Františkem Fukou, že tohle je plnokrevné moderní fantasy srovnatelné s Miyazakim. 90% (13.09.2011)