Pole snov

Čakal som skôr niečo blbé o blbom americkom športe, ale nakoniec som videl skvelý film, ktorý ma naozaj prekvapil. Prekvapil ma svojou magickou atmosférou, skvelou hudbou, dojemným i vtipným príbehom aj hereckými výkonmi(trochu mi akurát nesadla herečka hrajúca Rayovu manželku, ale Costner hral super). Už úvodný Rayov monológ bol výborný, po Rayovom prvom stretnutí s Shoeless Joe Jacksonom som sa už od filmu nemohol odpútať až po krásny záver. Paráda. (06.07.2008)

Téměř tomu nemohu uvěřit, ale Hřiště snů mě nadchlo jak to žádný film v poslední době nedokázal. Neměl jsem v plánu ho sledovat ani jsem do něj nevkládal žádná větší očekávání. Jenže Hřiště snů mě svojí magickou náladou přikovalo k obrazovce a nevzpomínám si na žádný film, který by mě takto nadchl. Škoda, že tento kultovní americký snímek je u nás téměř neznámý, myslím, že by dokázal posbírat daleko vyšší hodnocení i když to je film o baseballu, ale baseballu se moc netýká. Jde zde spíše o to filozofování, ale je podáno formou, která mě naprosto okouzlila a nedovolila povolit až do konce filmu. Naprosto skvělá záležitost. (28.12.2012)

Hodně zvláštní a až úsměvně pohodový film. Pro milovníky baseballu zřejmě klasika, pro mě snaha doplnit si tak často v mnoha seriálech a filmech zmiňovaný a citovaný snímek. Ač to může znít naprosto dementně, Hřiště snů je něco jako mix Blízkých setkání třetího druhu a Interstellaru, akorát v tom namísto vesmírných entit figuruje baseball. Neměl bych s tím vlastně žádný problém, jen kdyby to alespoň trochu dávalo smysl a já měl pocit, že je mi představován svět, který se řídí určitými pravidly. Bohužel mi přišlo, že je to ale přesně naopak. Každých pár minut se stalo něco, co posouvalo bizarnost celého dění dalším směrem, aniž by se tvůrci alespoň pokusili vysvětlit, proč je to vůbec možné a kde tedy jsou hranice toho jimi vytvořeného fikčního světa. Je to ale škoda, jelikož ta podivná atmosféra filmu se mi líbila a Kevin Costner se v 80. a 90. letech do takových rolí skvěle hodil. 6/10 (26.09.2018)

Je to něco jako být shovívavý k malému dítěti, které počmárá vaši lednici fixkou, což v určitých situacích může vyznít i velice roztomile. Malé děti jsou v tomhle případě Američané a jejich, čistě jejich, Hřiště snů ta roztomile zasviněná lednice. Přiznávám, že chvílemi jsem se příjemně bavil atmosférou jak na křesťanském táboře, kde přeci jenom kapka té mystérie musí být. Nastaly ovšem i okamžiky, kdy jsem slyšel vnitřní hlasy, které nezřetelně šeptaly: Co je to za sentimentální píčovinu? Ale vcítil jsem se do období svých deseti let, kdy užívání ponožky bylo tak nevinné a spojené pouze s nohama, představil si Jardu Jágra v důchodu a ta třetí hvězdička najednou přiletěla za zvuku fanfár odkudsi z kukuřice. (I tak už ale nikdy víc.) (22.04.2014)

Věřím, že kdybych Hřiště snů viděla o pár let dřív, dala bych mnohem vyšší hodnocení. I takhle jde o vážně dobře natočený film, který má co říct a rozhodně má kouzlo. Ale nějak mě to nechytlo za srdce tolik, jak jsem čekala. Mrzelo mě, že spoustu motivů nebylo vysvětlených a já tak dumala, co, proč, jak a neužívala si zbytek filmu. Oceňuju myšlenku, že člověk si má jít za svým snem, i když je šílený. Konec byl ale na můj vkus až moc přeslazený a dokonalý. (28.10.2012)