Mumínci

Na to, že jsou mumínci animákem pro děti, mají poněkud prazvláštní a pochmurnou atmosféru, někdy až hororovou. Z některých dílů mě doslova mrazilo. Ani dnes nevím, co tuto podivnou pochmurnost tvořilo, snad ta prosáklost Skandinávií, či ten život v odlehlém majáku někdě u moře a blízko lesů. Jedno mumínkům upřít nejde - originalita. (30.04.2014)

Na seriálu jsem v dětství vyrůstal, tudíž pro mne má určitou nostalgickou hodnotu. I bez ní však můžu říci, že knižní předlohu zpracoval vcelku zajímavým a originálním způsobem. Oproti loutkovému provedení mi toto animované přece jen sedlo více – zvláště pakliže přiznám, že na danou dobu (tedy devadesátá léta) si seriál drží v animaci určitou úroveň. Hudební podkres nápaditě podtrhává jednotlivé scény, jaké jsou napsány poutavě a přitom i svižně, tudíž s posunem v ději není žádný problém. Režie tak vše dokázala dobře sladit a dobrý výsledek se zkrátka dostavil. (01.12.2018)

Mumínci sú veľmi netradičný animovaný seriál nielen pre deti, čomu zodpovedá aj jeho vlažné divácke prijatie. Je to však vskutku famózny popkultúrny počin. Prvá kniha o mumínkoch bola napísaná už v roku 1945 a existuje aj mnoho filmových spracovaní, avšak až táto fínsko-japonská verzia z roku 1990 odštartovala takzvaný moominboom (vo Fínsku dokonca existuje obdoba Disneylandu - Moomin World), ktorý široko preslávil najkladnejšiu verziu severských trolov. Seriálu sa pomerne verne darí vystihnúť atmosféru z kníh Tove Janssonovej. Najfascinujúcejšie na celom univerze Mumínkov je obrovské defilé viac či menej vyskytujúcich sa postáv, ktoré bravúrnym spôsobom personifikujú ľudské vlastnosti a úchylky. Seriál sa vymyká konvenciám tvorby pre deti práve budovaním postáv, medzi ktorými nie sú len kladní moralizujúci a príkladní hrdinovia a na druhej strane zlí hriešni záporáci, ktorí prídu nakoniec k náprave. Všetky postavy sú silné individuality, niekedy antihrdinovia a zdanliví záporáci či dokonca monštrá sú vo svojej činnosti motivovaní neovládateľnými túžbami. Zlomyseľné charaktery ako napríklad Majka alebo Stinky by boli v iných rozprávkach jasne odsúdené ako nevhodné k identifikácii, v Mumínkoch si ich však zamilujete, fandíte im a chápete ich konanie. Postavy sa delia na samotných mumínkov, zvieracie stvorenia, rozprávkové bytosti a ľudí. Ich hierarchizácia a vzájomné prepojenie by stálo za samostatnú analýzu. Žánrovo seriál prechádza ako správna všežravá popkultúra od dobrodružstva, cez lovestory, rodinnú komédiu, mysteriózny triler, sci-fi až k hororu. Nechýbajú tu postavy ako napríklad Komisár či mimozemšťania. Seriálu svedčí aj japonský štýl animácie, ktorá v kombinácii s komickými ruchmi a poetickou hudbou výborne vystihuje atmosféru čarovného údolia mumínkov. Čo môže veľa ľudí odradiť je miestami pomalé tempo, dobrodružnú rodinnú atmosféru striedajúce zádumčivé a temné nálady a množstvo introvertných, často ťažko uchopiteľných či dokonca filozofujúcich postáv, ktoré by nikto v kreslenej rozprávke neočakával. (07.11.2013)

Knížky jsou asi opravdu lepší (ale kde ne, že? A nejlepší je Pozdě v listopadu). Ale i tak jsou skvělí. Neznám jinou knihu/seriál/cokoliv, kde se lze identifikovat se všemi postavami, ale hlavně Dá se ležet na mostě a hledět na tekoucí vodu. Nebo běhat a čvachtat se bažinou v červených holínkách. Nebo schoulit se do klubíčka a poslouchat, jak do střechy bubnuje déšť. Dobrý život je náramně lehký. (04.07.2010)

Už je to hezkejch pár let, co jsem se na tuhle pohádku dívala. Ale i tak nedokážu vymazat některé vzpomínky nebo pocity. Chvílemi mě to opravdu děsilo. Na první pohled roztomilý Mumínek, který je vzdáleně podobný malému hrošíkovi a Šňupálek, o kterém jsem si vždycky myslela, že to je jen nějakej kluk (teprve loni jsem zjistila, že není) a najednou se objeví druhý pohled...totální psycho, nádech severské insomnie, která na vás po čase dolehne a prvky hororu. Vzpomínám si, jak mě šíleně děsily ty divný tvorové na ostrově, co se při bouřce vlnily a vypadaly jako nudle. A abych nezapomněla na tu divnou obrovitou šedivou věc, která roznášela mráz a smrt. Fuj. Ještě teď z toho mám špatný pocit.ALe i přes to všechno jsem je měla ráda. Většinou to bylo veselé, plné optimismu a hlavně pžíjemně barevné s parádními úvodními titulky (05.10.2011)