Most

Protiválečná klasika, film vyšel prakticky okamžitě po knize Manfreda Gregora. Bernhard Wicki Mostem upevnil svou pozici výrazného nastupujícího režiséra. V našem prostředí by to ale každopádně chtělo odignorovat extrémně nepovedený dabing, kterým ocejchovala film DW Agentura pro DVD vydání z produkce Řitky Video (a který bohužel prošel i televizí). (23.07.2023)

No měl jsem prsty připravený na kliknutí pětihvězdičkovýho hodnocení. Nakonec jsem ho teda za ten lehce rozvleklejší úvod nedal, ale už tady je ten film prostoupen velice slušnou depresí z blížícího se neslavného konce druhé světové války pro třetí říši. Období kdy se zbytečně obětovali lidé ve jménu vůdce a prohraný války a pro co vlastně? Pro nic. Od seznámení s úvodními hrdiny je to potom taková drsná verze sedmi mladistvých Německých statečných z nichž to ve finále přežije jenom jeden a všechny ty vzletný ideály se kterými jdou chlapci do boje se obrací v prach tváří v tvář válečným hrůzám při zbytečné obraně jednoho bezvýznamnýho mostu kterej stejně na konci vyletí do luftu, takže to vlastně celý bylo k ničemu a jenom to podtrhuje tragičnost celýho příběhu. Každopádně velmi bezvýchodná a mrazivá protiválečná záležitost navíc s opravdu intenzivně natočeným akčním finále co zaleze divákovi pod kůži. Náladu vám to nezvedne, ale silný dojem ve vás po jeho vidění rozhodně zůstane.90% (23.03.2024)

Film silně připomíná jinou věc - NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID. Nesmyslnost kruté války a hloupost režimu, který ji rozpoutal tu je zobrazena pohledem těch nejmladších. V nacistickém případě je relativní i tohle. Poslední Hitlerovy filmové záběry zobrazují žáky prvních tří vyšších stupňů základních škol. Zločin má mnoho tváří. Tahle, ztvárněná stylem non fiction, patří k těm nejodpornějším. (18.10.2023)

Německo je u konce s dechem a válka se blíží nezadržitelně do Německé říše. Lidé se bojí, už nemají sílu bojovat a ani co k jídlu. Bojovná nálada odezněla a už se čeká jen na to nejhorší. Mladí kluci, plní ideálů a nadšení, otevírají ruce přicházející smrti. Jsou ideově naivní a válku berou jako zkoušku dospělosti - sice ještě ani nepolíbili dívku, ale už by chtěli bránit vlast a hrdině zabíjet. Při slově válka jim planou oči a nemohou se dočkat až budou moci ve jménu národa zabíjet, aby na ně byly matky patřičně hrdé. Nechápou své rodiče ani okolí, že se bojí umřít. Německý film bez příkras a bez zbytečné hrdosti ukazuje malé kluky, jak se ocitli ve válce. Najednou se klepou, pláčou a pocit strachu narůstá stále víc a víc. Chtěli by za maminkou a nechápou, že jejich představy o válce nejsou jako tvrdá realita. Zápletka obrany mostu je tragikomická a smutná hlavně díky boji dětí a dospělých. Zbytečné lidské oběti kvůli vymývání mozků a propagandě. Nemohl jsem se ubránit pocitu smutku při sledování tohoto dramatu právě kvůli obyčejnosti celého vyprávění. Žádné hrdinské superlativy, jen obyčejná smrt, strach a bláto. (25.08.2013)

Působivé protiválečné drama, při jehož sledování jsem myslel na svého známého z Bavorska, ze kterého při jednom rozhovoru nad pivem vypadlo, že jako mladík chtěl na konci války taky narukovat (zabránila mu v tom komplikovaná zlomenina nohy), a který dodnes M.Dietrichovou považuje za zrádkyni národa. Ještěže ten učitel ve filmu není tentokrát fanatik (jako v Na západní frontě klid), ale naopak rozumný skeptik, který se svoje žáky (popletené nacionalistickou ideologií) snaží od válečného dobrodružství ochránit. (28.11.2008)