Krkonošská rozprávka

Zdárný příklad toho, jak komplexní mohou pohádky být. Protože mám z jedné strany Jizerské hory a z druhé Krkonoše, pověsti a povídačky o Krakonošovi jsem slýchával i v reálu. Jejich televizní verze pak patří ke klenotům české pohádkářské školy. Patrně jeden z nejlepších hraných večerníčků co kdy televizní stanice vysílala. Nezapomenutelný František Peterka coby vládce Krkonoš, nenapodobitelný Ilja Prachař jako prevít a paprika v jedný osobě Trautenberk, jedna z životních rolí Hany Maciuchové alias Anče a takřka životní role pro Jardu Satoranského jako Kubu. A nesmím zapomenout na skvělého Zdeňka Řehoře jako naivního a nešikovného hajného. Pro děti skvěle napsané příběhy nesoucí poslání, závěrečná moudra a ponaučení, dětsky vděčné speciální efekty a použití živých zvířátek, kupa legendárních hlášek. Navíc průkopnické využití mobilní telefonní sítě a e-mailu v jednom díky sojce práskačce. I když sem tam se nějaká chybička najde, jako v jednom záběru pozdní střih, nebo prodlevy pózy a k ní příslušného speciálního efektu, ale to tady vůbec nehraje roli. Ač jsou příběhy krátké, jsou trefné, jasně čitelné a na své si nepřijdou jen ti nejmladší, ale takřka všichni, kdo zasednou před televizní obrazovku. Navíc nemůžu opomenout silné sentimentální pouto, které ke Krkonošským pohádkám chovám. Neoddiskutovatelných pět hvězdiček. (18.09.2004)

Ideologická zabarvenost seriálu mi připadne spíš úsměvná (stejně jako u Jáji a Páji, kdy byl hlavním záporákem obchodník Krkovička), spíš mě dost štve ta téměř stoprocentní repetitivnost každého dílu, přerušená snad jednou, kdy si Krakonoš řekne "Trautenberk mi pořád něco provádí, co kdybych to teď zkusil já, když se nudím?" Samozřejmě to neplatí také o díle posledním. Jinak ale všechno hraje pro - výtvarná stránka (ač papundeklová) na výbornou, herci jsou odvázaní a celé je to i přes pár záporů legendární. (01.07.2003)

Nervově soptící kapitalista se sklony ke starověkému otrokářskému zřízení versus fousatý proletář s Gandalfovou holí vyznávající hippies a žijící v lese mezi vochomůrkami. K tomu posluhovačná a prý utlačovaná chasa, která se v jednom kuse bouří a rebeluje (a žaluje). A je z toho ten nejlepší večerníček, který kdy spatřil světlo světa nejen v našich končinách, řekl bych, že tenhle seriál by se v Americe stal ihned kultem. Jen mě štve, že Trautenberk dostane vždycky na frak :( A z té sojky bych si udělal nějraději měšec na drobásky, taková sviňa lítací :-) "Žes to popletla, nebylo tam ´vydej mu všechno´?" (25.01.2010)

Hoci som ja šuhaj z pod Tatier, "Krkonošské pohádky" mám celkom rád. A najviac sa mi páči tá od kapely Tři Sestry: „Dřevo štípou Kuba Anče, Hajnej musí hlídat kanče. Pracují protože musí, Trautenberk je hrozně dusí. Vybírá daně strašný a mejtný na cestě prašný. Krakonoš u Hásků leje a pak bleje na koleje. Sežral Kubu je mu nanic, vidí vláček ze Štěpanic. Baron mu z okýnka mává, ožralej je jako kráva. O tom práskaj sojky pestrý, v Jablonečku hrajou Sestry. Než písničky najdou formu u Zemánků laděj formu. Krakonoš hraje rokenrol. Bum bum ratata bum! Všichni tančej kolem rolb. Starej Houba pije rum. Holoubata, sejkory a drogy, všichni jedí a vařej grogy. Ráno je léčí Krakonoš. Projímadlo hor Krkonoš. Anče zlomil Kuby osud ač poctivá byla dosud. Poskytuje Němcům servis "ohne gummi" v Hanka servis. Hajnej nemoh sehnat práci denně sedí v restauraci. S Hankou pije myslivce, v zrcadle vidí kostlivce. Myslivec se totiž zlepšil, to ví i Ronald, ač ho nepil. Zato Hajný, ten se zhoršil, na Rezku se upil, debil. Tři sestry teď vládnou horám, v Buřanech maj hlavní stan. Trautenberk si čich k pohorám, tak zahynul jemnostpán. Krakonoš hraje rokenrol... Bum bum ratata bum!!!“ http://www.youtube.com/watch?v=uK_28TWNSNQ *** (06.04.2013)

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)