Fontána

Death as an act of creation. Valná většina transcendentních filmů je co nejvíc pomalá, skoro až hypnotická, aby se divák mohl pohroužet do fikce a přesáhnout rozumové a smyslové možnosti. Fontána je v tomhle jiná, nebojím se říct novátorská, protože transcendence se zde navazuje organickýcm způsobem vyprávění, které se navzájem proplétá a ovlivňuje, jedno může být vyfabulovaná verze druhého a naopak. Aronofského poéma o věčné lásce, smyslu života a smrti (resp. vyrovnávání se s vlastní smrtelností) dosahuje nepopsatelných účinků prostřednictvím fyzických částí ze 16. století, poznatkových z 26. a civilních ze "součastnosti". (Přičemž část ze 16. století lze brát jako fabulaci Izzie a část z 26. jako fabulaci Tommyho; obrácení genderového vnímání - Izziina ryze mužská historicky-dobrodružná část a Tommyho rozjímající a meditující - slouží Aronofskému k dosahovaní co největší plastičnosti). Naproti těkavému vyprávění je naopak hudba Clinta Mansella stmelujícím prvkem, díky níž a zvukovým efektům Fontána stojí v opozici k filmům, s kterými bývá často srovnávána či k nim přirovnávána (2001: Vesmírná odyssea, Solaris od Soderbergha či cokoliv od Tarkovského). Směrem k divákovi ;-) jednoznačně film roku. (21.05.2007)

Scénář: Darren Aronofsky .. Together We Will Live Forever. Nejuváženější hodnocení ze všech dosavadních, neboť jsem nad ním hloubal prakticky několik týdnů. Dnes, když jsem viděl Fontánu podruhé na velkém plátně, jsem konečně dospěl k jasnému verdiktu… Darren Aronofsky se u mě skvěle zapsal hlavně svojí depresivní studii dopadů závislostí Requiem za sen. Jeho nynější dílo slibovalo výpravný audiovizuální zážitek s hlubokým emocionálním dopadem. Ne vše se ale povedlo podle původních plánů a slibů. Původní zamýšlený projekt postupně poškozovalo přeobsazování rolí, přepisování scénáře a krácení rozpočtu. Jediné co vlastně zůstalo je původní myšlenka.. Příběh však nijak dopodrobna rozebírat nebudu ústředním motivem je smrt resp. umírání versus možnost žít věčný život, zasazená do tří časových dekád v rozmezí staletí. Ústřední herecká dvojice je výtečná, Hugh a Rachel nás doprovázejí všemi částmi příběhu a samotné finální vyznění děje působí křehce očistně pro duši i mysl. Formální stránka má spoustu vychytávek, zejména sci-fi sféra je díky makrovizuálním postupům skutečně působivá. Zamrzí ovšem ochuzená výprava, která se nejvíce podepsala právě na historické pasáži, která je mírně řečeno minimalistická. Všechny ty originální vizuální postupy by však nebyli nic bez hudby, ta pro tento film udělala skutečně maximum. Pokud totiž má Fontána něco skutečně dechberoucího, je to hudební doprovod od Clint Mansell. Nelze popsat, nutné slyšet a to rovnou několikrát. Skutečně famózní záležitost a určitě nejlepší hudba roku 2006. ...a proto, než slabých pět hvězdiček, dám přesnější a umělecky velmi silné čtyři hvězdičky. 85%. (22.03.2007)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Zázrak se nekonal, ani filmová událost. Ne že by se mi film nelíbil, ne že bych neocenil hudbu, scénář, vizuální styl, ale: O umírání a vyrovnávání se s ním byly natočeny i hezčí a citově silnější filmy, ńapř. Cena za něžnost. Lítání k mlhovině jsem už tuším viděl u Kubricka ve Vesmírné odyseji (pravda, bez bubliny) a starobylé civilizace už objevoval Indiana Jones a mnozí jiní. Nejsilnější tak pro mne byla Fontána v zamilovaných scénách z přítomnosti ("Vše je v pořádku", pohledy na vlasy, házení sněhovou koulí, milování ve vaně, důvěra v dopsání poslední kapitoly knihy...). Vše bylo tak hezky naaranžované, esoterické, filozofické a nadčasové, že... že jsem dostal chuť na pořádný western. Trailer: http://www.csfd.cz/film/116226-fontana-fountain-the/videa/ (16.02.2009)

Nádherný artově usazený sci-fi film, nebo možná spíše filozofické zamýšlení se nad touhou po nesmrtelnosti, či prostě jen v podstatě žánrovými nánosy dovedně maskovaný film o síle lásky a ztrátě milované bytosti? Tím vším může být opus magnum amerického režiséra Darrena Aronofského. Úžasné vizuální zpracování tří dějových rovin (španělské minulosti, nemocniční přítomnosti a podivuhodné cesty vesmírem budoucnosti) je prostoupeno několika významovými styčnými plochami - mayskými mýty a věroukou, symbolem stromu, prstenu, mlhovinou Xibalba, knihou, jež píše Izzy... (a také možná i oběma hlavními postavami). Stejně tak třeba sérum ze stromu Natul Tortuosa, což byl starodávný strom z Guatemaly, z roviny přítomnosti se nápadně blíží míze stromu rostoucímu v mayské Fontáně mládí stejně jako míze stromu v budoucnosti. Aronofského pokus spojit jednotlivé fabule různých kultur hovořících o věčném životě a nesmrtelnosti geniálně rámuje současnou americkou civilizaci vzešlou jak z původních civilizací pohanských, tak i z nově příchozí civilizace křesťanské i civilizací dalších, a vlastně i dnešní globální svět (jde vlastně o obdobnou fabuli jako ve známém mýtu o Svatém Grálu a jemu předcházejících mýtech keltských, hinduistických a dalších...). Je to velmi složitá konstrukce a její akceptování chce jistou míru náklonnosti k vypravěčskému stylu režiséra. Pakliže ji ale budete mít, otevře se před vámi skutečná fontána fantazie, kreativnosti a jedinečné vizuality, která vám dovolí prožít cosi hodně nevšedního... (11.07.2007)

Netřeba se rozepisovat. Fontána je nejgeniálněší a nejlepší film, jaký jsem kdy viděl. Vizuální forma úžasná, scénář dokonale přesvědčivý, abstraktní (rozuměj "šílené") scény prostě berou dech, v životě jsem neviděl tak jiskřící romantiku, jako mezi Hugh Jackmanem a Rachel Weiszovou. Jestliže maximálním hodnocením je 100%, pak Fontána si zaslouží minimálně 160%. P.S Scéna ve vaně je nejcivilněji ztvárněný vztah dvou lidí, jaký jsem kdy viděl. Mé okamžíté osobní Top 1!! Jak to jen pujde, pudu na to znova. A znova. A znova!!! (05.05.2007)