Deník Anne Frankové

Viděla jsem snad jiný film než ostatní? Sám o sobě je ten příběh hrozně silný. Ale celé to bylo podivně sterilní, úplně bez atmosféry. Úvodní část zbytečně natahovaná. Všichni včetně Anny mi byli krajně nesympatičtí a tím pádem jsem s nimi nemohla soucítit, o což asi mělo jít především. Předlohu jsem nečetla, ale jiné knihy s touto tematikou ano, tudíž mě velmi zarazilo, jaký měli volný režim v koncentráku. (03.08.2011)

Komentář píšu na Silvestra, ale film jsem naštěstí viděla už včera. A bylo to hrozné, proplakala jsem posledních minimálně deset minut a zvedal se mi žaludek. Byť se stydím, že jsem knihu nečetla, i když o ní pochopitelně vím, jsem ráda, že jsem nečetla - přiznám se, že na to nemám. Když film skončil, říkala jsem si, jaký komentář k tomu můžu proboha napsat? Asi bych napsala jen pár teček, nebo no comment, nebo něco v tom smyslu. Vím, hodnotím obsah, ale ten prostě stojí nad vším ostatním. Filmařsky to - pro mne laika - vyznívá také dobře, úžasné herecké výkony, včetně Bena, film je dlouhý, ale uteče jak voda, čeští herci potěší, hudba je dobrá (ale tohle téma mám navždy spojeno se Schindlerovým seznamem), interiéry perfektní, vjezd do tábora - ta brána - to byl záběr...a jinak to byl samozřejmě jeden z nejhůře stravitelných a nejméně zapomenutelných filmů. (31.12.2010)

Emocionální požitek z tohoto filmu je obrovsky silný, prostě i když každý ví jak to dopadne tak pořád jeto obrovské drama a člověka to až dohání k slzám. Film je si myslím dostatečným uctěním památky již ve svém věku neuvěřitelné spisovatelky Anne Frankové. Četl jsem i knihu, ale přece když to člověk vidí a navíc výborně zfilmované tak z toho plyne větší zážitek. (04.06.2011)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)

Knihu jsem četl tedy deník a teď sem si vyhradil tolik času na ten příběh, který je opravdu silný a velice známý ve světě. Anně se podařilo posmrtně stát se uznávanou spisovatelkou díky otci. Myslím si, že zobrazení otravných sousedů v úkrytu je vytvořeno do posledního detailu. Je to prostě jeden velký smutný příběh té doby a zasáhne i ty co si o sobě nemyslí, že jsou citlivé povahy. (12.01.2012)