Deník Anne Frankové

Emocionální požitek z tohoto filmu je obrovsky silný, prostě i když každý ví jak to dopadne tak pořád jeto obrovské drama a člověka to až dohání k slzám. Film je si myslím dostatečným uctěním památky již ve svém věku neuvěřitelné spisovatelky Anne Frankové. Četl jsem i knihu, ale přece když to člověk vidí a navíc výborně zfilmované tak z toho plyne větší zážitek. (04.06.2011)

Komentář píšu na Silvestra, ale film jsem naštěstí viděla už včera. A bylo to hrozné, proplakala jsem posledních minimálně deset minut a zvedal se mi žaludek. Byť se stydím, že jsem knihu nečetla, i když o ní pochopitelně vím, jsem ráda, že jsem nečetla - přiznám se, že na to nemám. Když film skončil, říkala jsem si, jaký komentář k tomu můžu proboha napsat? Asi bych napsala jen pár teček, nebo no comment, nebo něco v tom smyslu. Vím, hodnotím obsah, ale ten prostě stojí nad vším ostatním. Filmařsky to - pro mne laika - vyznívá také dobře, úžasné herecké výkony, včetně Bena, film je dlouhý, ale uteče jak voda, čeští herci potěší, hudba je dobrá (ale tohle téma mám navždy spojeno se Schindlerovým seznamem), interiéry perfektní, vjezd do tábora - ta brána - to byl záběr...a jinak to byl samozřejmě jeden z nejhůře stravitelných a nejméně zapomenutelných filmů. (31.12.2010)

Smutné je, za akých okolností dosiahla to, po čom túžila už jej detská duša. Uznanie a sláva ale nepochybne patrí aj Miep Giesovej, to je tá žienka, čo sa starala o ukrývajúcich sa Židov. Čo sa týka filmu, nikdy neopovrhujem televíznymi spracovaniami a už vôbec nie vtedy, ak vidím, že sa človek naozaj snažil. A snažil sa aj tu, no aj tak tento film nie je viac, ako lepší priemer. To čo chcel odrozprávať, sa mu podarilo, aj keď na to potreboval v 184 minútach trochu viac času. Nájde sa aj občasné prehrávanie komparzu, či miniatúrnych postáv hlavne v poslednej tretine a možno aj iné menšie, neškodné nedokonalosti, ale moje očakávania to splnilo celkom presne. 66%. (23.09.2022)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)

Nerozumím tomu, proč jeden z nejsilnějších příběhů 20. století nemohl jít na velké plátno, televizní look a menší rozpočet to celé hrozně sráží. Dále mám za to, že vzhledem k tématu to měl dostat zainteresovaný a hlavně prvoligový režisér, viz Spielberg a Schindler nebo Polanski a Szpilman. Pasáže v koncentračním táboře jsou celkem silné, ale z druhé části filmu zabírají sotva 50 minut. Navíc i první část filmu není příliš poutává. Kromě Kingsleyho se tam neukáže jediný pořádný herec, ale představitelka Anny je skutečně kouzelná. Z filmu šlo vytěžit určitě víc, když si uvědomíme, jak krutý osud k Anně Frankové byl. První roky 2. světové války v Nizozemí byly hlavně o strachu z toho, co se děje za hranicemi, poté přišlo nošení židovských hvězd. V polovině války nastal čas pro úkryt, kde je objevili až necelý rok před jejím koncem. Už to byla smůla, ale po závěrečném zjištění, kolik z nich se nedočkalo konce jen o pár měsíců nebo dokonce jen týdnů, nepřestává mrazit. (12.07.2015)