Deník Anne Frankové

Nevím, ne všechny filmy s židovskou tématikou by měli být automaticky "červené". Příběh (a muzeum) Anny Frankové je zajímavý, poutavý, bohužel se toto nedá říct o tomto počinu. Hlavní hrdinka spolu s vrstevníky je na přesdržku, jediní, kdo to zachraňují jsou pan otec a paní kámoška - úchyl na kožichy. Jak říkám, dalo se vytěžit ohromně moc. Bohužel se tak nestalo. (26.08.2013)

Deník Anne Frankové je jeden z nejlepších snímků na téma holocaust za druhé sv. války, které jsem doposud viděl. Opravdu nechybělo mnoho a přiklonil bych se k ohodnocení plným počtem. Co mi na filmu trochu vadilo je to, že jsem vše očekával ještě trochu drsnější a surovější. Jednoduše mi to přišlo z větší části takové moc "měkké", samozřejmě jsou i opravdu drsné momenty po kterých běhá mráz po zádech. Na druhou stranu se mi moc líbily kulisy a výkony hlavních představitelů. Moc mě také potěšilo obsazení českých herců, především Kláry Issové. Celý filmu i přes svou delší stopáž utíká velmi svižně a to hlavně díky skvělému námětu, který ani na minutku nenudí. / 85% (11.09.2012)

Veškeré dění v koncentrácích bylo ztvárněné naprosto špičkově, hnus a beznaděj z toho jen čiší, akorát mi přijde strašná škoda, že dvě třetiny času se film odehrává v úkrytu, což po celkem krátké době začne být repetitivní. Zkrátit to, mohla to být absolutní bomba, ale i tak je to hodně kvalitní zážitek. 85% (09.07.2022)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)

Knihu jsem četl tedy deník a teď sem si vyhradil tolik času na ten příběh, který je opravdu silný a velice známý ve světě. Anně se podařilo posmrtně stát se uznávanou spisovatelkou díky otci. Myslím si, že zobrazení otravných sousedů v úkrytu je vytvořeno do posledního detailu. Je to prostě jeden velký smutný příběh té doby a zasáhne i ty co si o sobě nemyslí, že jsou citlivé povahy. (12.01.2012)