Deník Anne Frankové

"Naše rodiny sú zatiaľ spolu. To stačí." Pravdupovediac, Ben Kingsley tu dostal možno ešte lepšiu rolu, ako v Gándhim, za ktorého získal Oscara. Celkovo sa kasting vydaril. Vizuálne to síce nie je žiadny zázrak, na strane druhej toto je proste komorný príbeh, bola taká už literárna predloha a koniec koncov takto komorne žili Frankovci a spol. aj v realite - proste jedna budova a bodka. Ten príbeh klame telom, rozpráva ho skôr dieťa, než dospelá žena a je plný humoru, ale potom postupne pritvrdzuje a ku koncu už vám ostanú oči len pre slzy. (17.09.2020)

Jeden z najznámejších príbehov z 2. svet. vojny dostal naozaj dobré, hoci nie úplne hviezdne obsadenie a tvorcom sa naozaj podarilo veľmi hodnoverne preniesť príbeh na filmové plátno, resp. tv obrazovku, keďže sa jedná o tv film. Veľkú zásluhu na výbornom výsledku má sympatická predstaviteľka Anny, ale hlavne tradične bezchybný Ben Kingsley. Prvá polovica filmu je ešte dosť príjemná, o ich strašnom osude nemajú ani tušenia, druhá už je drsnejšia a dojímavá. Neviem posúdiť či v príbehu sedí každý detail, ale ako tv film pôsobí veľmi komplexne a nenašiel som slabé miesto. Trochu nechcene úsmevne pôsobí úvod, v ktorom titulky upozorňujú na nahotu. Takmer žiadna tam nie je a ak je, tak to nič príjemného nie je...90%. (31.05.2013)

Počas celej prvej časti a do polovice druhej som si hovoril, ako dobre sa majú ľudia okolo Anny, keď to porovnám s inými židmi z rôznych kútov Európy, ktorí už dávno predtým umierali. Jasné, nespravodlivosť je už len to, že sa museli skrývať a obmedzovať. Ale v podstate sa tam nudili, tak som začínal mať podozrenie, či nie je tento príbeh náhodou výnimočný iba tým, že sa po nej zachoval denník. Keď ma zrazu vyviedlo z omylu ich zatknutie a kruté väznenie, fackajúce nás práve tým, kvôli čomu sme sa ošívali v predošlých minútach. Ľudia, ku ktorým sme si vytvorili vzťah, sú tu vláčení bahnom, ako všetci ostatní, ktorých v koncentrákoch vidíme prvýkrát. A v tom spočíva intenzita filmu. (18.09.2017)

Knihu jsem četl tedy deník a teď sem si vyhradil tolik času na ten příběh, který je opravdu silný a velice známý ve světě. Anně se podařilo posmrtně stát se uznávanou spisovatelkou díky otci. Myslím si, že zobrazení otravných sousedů v úkrytu je vytvořeno do posledního detailu. Je to prostě jeden velký smutný příběh té doby a zasáhne i ty co si o sobě nemyslí, že jsou citlivé povahy. (12.01.2012)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)