Na pivo do prvej línie

„Nie som si istý, či svet zachraňujeme aj teraz.“ Toto sú ukážkové 3,5*. Čakal som viac. Čoho viac? Viac feel good. Viem, že to v spojení s vojnou vo Vietname môže znieť zvláštne, ale tvorcovia sa skutočne snažili poňať to ako absurdnú, neuveriteľnú, za vlasy pritiahnutú a podľa skutočných udalostí natočenú (!) feel good melodrámu/komédiu/frašku. Do značnej miery sa im to podarilo. Nonstop sa divíte, že čosi také šialené fakt vzniklo podľa reality. Už to je samo osebe divné. Je vtipné sledovať reakcie ľudí, keď si vypočujú Chickieho zdôvodnenie, čo porába v pekle na zemi. Ťažko namietať niečo i voči výprave, atmosfére (ktorej do nemalej miery pomáha starostlivo vybratý dobový soundtrack). Nemálo tomu dáva aj Russell Crowe. Nemálo... ale mohol  viac. No a taký je celý film: je to dobré, ale mohlo to byť „viac dobré“. Tempo drhne. Jednotlivé strety s vojakmi tomu dávajú oveľa menej, než čakáte. Vietnamská vojna je v americkej spoločnosti stále traumatická a preto dole klobúk za to, že sa do toho filmári v čele s režisérom Petrom Farrellym (Blbý a blbší, Zelená kniha) nebodli pichať. Lenže žiaľ nemôžem povedať, že by ma to nejak dostalo; v našich končinách je vojna vinou najmä Druhej svetovej dodnes živá, vieme, že je to špinavé svinstvo, na ktoré vždy doplatia len obyčajní ľudia, takže keď mi toto hovoria Američania v roku 2022, tak sorry, ale fakt ma to nešokuje. Poteší vcelku odzbrojujúci Efronov výkon a zábavné hlášky („Máš dobré srdce, len mozog mi robí starosť.“). (15.10.2022)

Po Green Book jsem byl natěšený na další film Farrellyho a dost jsem se spálil. Nevím, nakolik film vychází z pravdivého příběhu a která část je smyšlená, ale celkové ztvárnění mi vůbec nesedlo. Tuhle loď potápí na můj vkus až příliš mnoho hluchých míst, nevýrazné postavy a plytký děj. Jako by se film nedokázal rozhodnout, jestli má být komedie či drama, což bylo patrné třeba ve scéně, kdy americký voják vyhodí Vietnamce z vrtulníku a začne hrát veselá hudba. Samotné psaní komentáře se táhlo stejně pomalu jako stopáž :). (29.12.2022)

Dramaticko dobrodružná komedie o budižkničemovi, který se rozhodne podpořit kamarády ve válce ve Vietnamu, se povedla! Jedná se o vtipnou jízdu, která je pro hlavní postavu oči otvírající. Peter Farrelly má holt talent pro kousky, kde se zabedněnému člověku otevřou oči, během příjemné a zábavné cesty, které vás krom rozesmání i dojme a donutí se přeci jen lehounce zamyslet. Oproti Zelené knize je to slabší odvar, přesto velmi pěkný kousek, které mu by také nevadilo lehce zkrátit stopáž, obzvláště pasáže s Russellem Crowem. Ale i tak, příjemné překvápko a zasloužených 7/10. (05.01.2023)

Příběh je to vskutku neobvyklý a jen to dokazuje, jaký asi panuje na bojištích bordel, když civil s taškou plechovek (klidně by to mohly být i granáty) se pohybuje po vojenských základnách a využívá armádní logistiku pro své soukromé zde bohudík bohulibé, ale značně naivní záměry. Už delší čas se neobjevil válečný film připomínající válku ve Vietnamu a následnou americkou kocovinu. Ony to bohužel za tu dobu překryly další konflikty a kocoviny jako třeba ta po Afghánistánu. Rovnou mohu říci, že se mi film moc nelíbil. Sice tam padlo pár zajímavých myšlenek na téma jak mají novináři a váleční korespondenti referovat, případně zda vůbec (ta narážka Billa Murraye na Ardeny a případnou reportáž v TV byla super). Také jsem toho názoru, že ne zrovna o všem musí vědět veřejnost. Ne proto, že bych jí upíral právo na informace, ale zkrátka proto, že více je těch blbějších jak říkal pan Werich a ti nemusí chápat kontext toho či onoho, což ale může mít pro ně existenciální následky. Někdy je zkrátka lépe nechat práci odborníkům, třeba armádě. Klasickým příkladem je teď postup IDF v Gaze. Zatímco ošátkovaní magoři mnohdy ani nemuslimové , často studenti západních univerzit a humanitních pavěd protestují na náměstích a volají po chalífátech v evropských městech spolu s těmi, kteří je pak v rámci práva šaríja zlikvidují, izraelská armáda dělá co má. Chrání své lidi a čistí okolí od havěti. Ať už si ziskovky nebo United NothIng (UN) vydávají  ty své rezoluce nebo ne. Tomuto filmu chybí jakékoliv napětí a pak také uvěřitelnost. Hlavní hrdina je nesympatický a vy mu tu jeho roli nevěříte. Jeho prozření z role patriota podporujícího americkou válku proti komunismu na druhé půlce světa bylo špatně hrané a moc okaté. Vrcholem byla holčička s míčem kdesi na bahnité cestě. Sorry, ale tímhle se film knokautoval sám. Tady jsem tomu prostě nevěřil na rozdíl od setkání Plukovníka Humbletona v BAT21. No on taky Efron není Gene Hackman. Podivná byla i ta stále plná taška s nekonečnou zásoba plechovek...  Je to tak trochu škoda, tím psycho námětem mi to připomnělo Dva muži šli do války a možná mít to v ruce někdo zručnější, bylo by to fajn. Výpravu to mělo slušnou, těch pár záběrů z Vietnamu docela ušlo. Potěšila účast Murraye a starýho Crowe, byť se nám  poněkud prostorově zvýraznil, pořád má v očích výraz Gladiátora (a tak si ho budeme pamatovat).  Co chválím byl fajn dobový soundtrack.  Ten ale seskládá i cvičená opice nebo Spotify samo. Dávám tedy za 3 plechovky piva. teplého. * * * (10.11.2023)

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry! (01.10.2022)