Náuka o snoch

Sny jsou krásná věc. Je hezké snít. A noc beze snu je jako sex bez orgasmu ( i když to pánská polovina nezná:-) Sice moje poslední sny za moc nestály. Například mě v bouři pronásledoval zhmotnělý blesk (no fakt!), ale i tak beru noční můru jako lepší než si ráno sen nepamatovat. Jsou to zřejmě jedny z mála aspektů lidského chování, které zřejmě nikdy neovládneme (snad ještě některé city), ale to neznamená, že ony musejí ovládat nás. Stephane své sny také neovládá, ale ony nad ním pomalu přejímají kontrolu, protože nedokáže rozlišovat tenkou hranici mezi snem a realitou a vše se navíc zkomplikuje, když se zamiluje do své spolubydlící. Musím říct, že mě dlouho žádný film takhle nedostal, abych z něj byl tak paf, abych se tak sžil s hlavním hrdinou a tolik ho chápal. Jedním z důvodů bude určitě to, že sám jsem velký snílek, ale těmi důležitějšími aspekty je skvělá vizuální stránka (použité staré postupy animace), také skvělý scénář a režie, ale tentokrát to všechno překonává herecký výkon Gaela Garcii Bernala, který je sice civilní, ale také strašně strhující a když mu ani ostatní herci nedělají ostudu, tak mám hodnocení jednoduché... (13.07.2007)

Vynikající po režijní stránce, výborné herecky a i atmosféra je navozena dokonale. Přesto k naprosté dokonalosti tomu pořádný kus schází... Ač se Gondrymu scénář povedl, tak přeci jen s bezchybnou dokonalostí Kauffmanova majstrštyku k Věčnému svitu se měřit nemůže. Ovšem nebylo by zcela fér srovnávat Nauku se Svitem. Předně je úplně jiná a především hodně moc povedená. Stephan ani Stephanie k srdci sice nepřirostou tolik jako Joel s Clementine, ovšem není to ani tak hereckými výkony jako spíše tím, že dvojice z tohoto snímku, jsou prostě regulérní blázni. Ovšem roztomilí. Snové sekvence jsou, opět, navozeny bezchybně a již jen kvůli nim stojí za to Nauku o Snech zhlédnout a užít si jí. (12.12.2006)

Sny nemívám příliš často, když už, tak si zaslouží spíš označení noční můry. Nemám rád přílišnou infantilnost na úkor logiky. Jsem spíše skeptik a rozhodně realista, Nauka o snech se mi přesto líbila. Líbila se mi hodně a zcela jsem chápal hlavního hrdinu, stejně tak smyšlený svět ve kterém se pohybuje, do kterého uniká. Prvotní skepse mi dlouho nevydržela, brzy jsem filmu sice ne zcela, ale z větší části podlehl. Nevím, čím to přesně bylo, nedokážu to popsat, možná došlo v mém mozku k nějaké složité chemické reakci, jak jsou zde ostatně popisovány sny. Možná se Nauka svým pojetím přesně trefila do mé aktuální nálady, možná jsem příliš dlouho neviděl žádný podobně optimistický a možná, možná si jenom nechci přiznat, že kdesi v nitru tím snílkem skutečně jsem. Bernalův Stéphane je však příliš komplikovanou postavou, než aby byl zredukován na pouhého snílka. Klíčem k jeho mnohovrstevnaté osobnosti jsou právě bizarní sny. Není mi jasné, jestli jejich laciná „papundeklovost“ měla symbolizovat neuchopitelnost cizích snů nebo prostě jenom nedostatek peněz, pojetí to každopádně bylo originální a v dnešní době špičkových digitálních triků jistě i velmi odvážné. Fantaskní poetika snových sekvencí v mnohem připomíná staré filmy, ať už od Meliése nebo Zemana, jakoby šlo o mnoho krátkých filmů uvnitř filmu. Jsou zdařile natočené a mnohem živější než reálné pasáže, v nichž kamera povětšinou jenom znaveně zaznamenává dění na plátně. A kameru (z čeho jiného než z papíru) můžeme vidět také v Stéphanově „hlavě“ vystlané prázdnými pláty na vejce. Pouze zde má situaci zcela pod svou kontrolou, sám dle libosti upravuje pomyslný scénář, jenom přitom zapomíná na realitu, která se při každém dalším probuzení stává krutější. Scénář samotného filmu rafinovaně maskuje svou neexistenci, jsou to spíše jenom divákovu fantazii podněcující videoklipy neusilující za každou cenu o vyvolání silných emocí. Těžko odhadnout, nakolik vycházel Gondry z vlastního života, dá se však říct, že Nauku natočil výhradně pro lidi podobně „postižené“ jako hlavní hrdina. Je snadné ten film milovat, je stejně snadné jej nenávidět, ačkoliv mě na mnoha místech neskutečně iritoval, jsem neskonale rád, že vzniknul a že byl natočen právě tak, jak byl natočen. Sami doufám uznáte, že podobně osobní záležitosti, ať jakkoliv nezdařené po vypravěčské stránce, nemohu dát slabší hodnocení. 80% Zajímavé komentáře: Renton, lumiros, wuxia, senor, Geoffrey, CamperCz (04.04.2007)

Ačkoliv Gael García Bernal patří k mým nejoblíbenějším hercům a Gondryho minulým filmem "Věčný svit neposkvrněné mysli" jsem byla absolutně nadšená, tomuto filmu jsem jaksi neporozumněla. Ale třeba je chyba na mojí straně. Budu ho muset vidět minimálně ještě jednou, abych mu pak třeba přišla na chuť. (01.02.2007)

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)