Náuka o snoch

Tam kde byl Věčný svit triviálně prvoplánový, je Nauka o snech triviálně divná. Ale krásně divná. Polosnový příběh o pošahaném chlapci a pošahané dívce, jejichž duše do sebe zapadají jako skládanky (bohužel zásadně ne ve stavu bdělém), pojal Gondry hodně excentricky a z mého pohledu zasáhl jen těsně vedle středu. Kolážové běsnění je vtipné, postavy jsou mi bez výjimky blízké a příběh se mě příjemně dotkl (ačkoli mě v žádném případě nedostal do kolen). Nauka o snech je velice příjemný film, kde veškerá odstředivost nekončí tranými podivnostmi, ale sympatickou pošukaností. Dokázal jsem se s ní sžít a tím pádem mě Gondryho film oslovil. (12.09.2008)

Přestože mám rád příběhy podívínů, snovou atmosféru i fantazii, jejímž jediným omezením je hranice tvůrčí představivosti, tentokrát se dialog mezi mnou a filmem navázat nepodařilo. Občas prostě člověk i na filmové pouti potká cizinice, který mluví cizí řečí. V mém případě je to Nauka o snech. Jistě, některé momenty byly kouzelné, některé vtipné, ale nepodařilo se upoutat mou pozornost natolik, abych přistoupil na hru a našel její smysl. Co mi chtěl umělec sdělit? A proč to na mě nepůsobilo jako milý nebo zajímavý nebo alespoň zábavný zhmotnělý sen, ale spíš jako otravný a samoúčelný artový blázinec, jehož smysl vyklouzl Gondrymu z rukou a zakutálel se někam hodně daleko. (23.04.2016)

Michel Gondry je geniální režisér hudebních klipů. To klobouk dolů. Na filmové plátno si pak pouští filmy, u kterých by každému jinému režisérovi bylo úzko. Třeba zrovna tady se snaží natočit film o snech. To vlastně znamená, že ve filmu se může všecko, ale zároveň nic. Kromě sympatického hlavního herce mě to ale ničím nepřekvapilo. Nápadů to mělo tuny, ale já si přišel jak v blázinci. (27.04.2011)

Navýsost distinktivní, hravý a dětsky poetický styl Michela Gondryho se vrací v plné parádě a všechny fanoušky jeho práce na fenomenálním Věčném svitu okouzluje tak osvěžujícím formálním pojetím, jaké jen může moderní kinematografie nabídnout. Navíc (!) stejně jako v jeho předešlém snímku není forma (většinou) samoúčelná, naopak - zodpovědně slouží příběhu a stavění emocí. Samotný příběh potom není nijak zvlášť originální (snad až na prvek rozmazanosti mezi snovým a reálným světem), přesto dokáže krásně vykreslit vztah dvou obyčejných neobyčejných mladých lidí, kteří bojují s ostychem, vlastními komplexy, ale i s tak zdánlivě banálním problémem jako je jazyková bariéra. Gondry opět pracuje jen s malým okruhem herců, přičemž devadesát procent prostoru opět věnuje ústřední dvojici, resp. Stephanovi. Komorní, poetický, skutečně snový snímek. Jen tak dál, Micheli! 90% (01.08.2007)

Něco neuvěřitelného, nevím, zda důvod proč se mi film líbil byla jeho samotná kvalita, nebo fakt, že z hlavním hrdinou jsem se dokázal neuvěřitelně ztotožnit (akorát on je hezoun a mnohem větší magor), celkově je imaginace autora zajímavá a díky bohu jsou animované pasáže opravdu ručně animované a ne celopočítačové. Děj na závěr (stejně jako Stephanovy "nálady") příjemně graduje. Obzvláště dobrou volbou bylo obsazení Charlote Gainsbourg, která oplývá velice specifickou krásou a do snímku se hodí, jako snad nikdo jiný. (03.02.2013)