Ray

Nazval bych to: "řemeslná práce". Některé scény byly zbytečné. Navíc flashbacky mládí byly sice dojemné/poutavé, ale nijak extrémně důležité. Je však až neuvěřitelné, jak strhující je v Hackfordově podání například jen "obyčejné" nahrávání ve studiu. Pokud jsou ve filmu o skvělém hudebníkovi nejlepší scény kde má hlavní prim právě hudba, je alespoň v tomhle aspektu vše v pořádku. (08.02.2005)

Tradičně pojatý biografický film, stojící převážně na skvěle vykreslené atmosféře Ameriky na přelomu 50. a 60. let, legendární hudbě (Hit the Road Jack) a jednom zcela geniálním výkonu Jamieho Foxxe. Jeho výkon patří mezi takové transformace jako je ta De Nirova v Zuřícím býkovi nebo přeměna Nicole Kidman v Hodinách. Hackfordův životopisný snímek, možná nepatří mezi zrovna ty nejoriginálnější, i tak vás ale zrod legendy rhythm and blues dostane. (01.11.2008)

Chudý černoch v dětství překoná dvě tragické události, aby se následně stal hudební senzací a ještě významně přispěl ke zrušení rasové segregace. Život zkrátka píše nejlepší scénáře. Ray Charles si zaslouží obdiv za řadu geniálních hudebních čísel. Mnohé stvořil pod vlivem drog, byl dost na prachy a věrnost mu moc neříkala, ale čet to vem. Buďme rádi, že film vznikl ještě v nekorektní době a máme možnost vidět životopis a ne pohádku. (08.10.2022)

Ray Charles - černý brejle - klavír - Georgia. Asi takové jsem měla asociace a dál už nic. Než jsem viděla tenhle film, který mi mnohé osvětlil a jsem za to ráda. Někomu stačí jako výmluva, proč to či ono nejde, cokoli. Pro Raye nebyla slepota překážkou k ničemu. Chtěl dělat hudbu, tak jí dělal, chtěl mít ženy, tak je měl, chtěl brát drogy, tak je bral. Nelitoval se, nechtěl ohledy, svoji slepotu jako další hendikep v řadě za chudobou a barvou pleti nestavěl jako důvod k soucitu, byl hrdost sama a uměl být i pěknej prevít, hlavně byl ale muzikant tělem i duší. Životopisy bývají suché, často až poučné, z lidí dělávají nositele všech ctnostní, ale tenhle tak nepůsobil, alespoň na mě ne a kromě toho se mi vždy moc líbil kontext hudebních vsuvek, "odskoky" do dětství ve snaze najít souvislost s přítomnými fobiemi rovněž. A taky Jamie Foxx !!! (03.01.2006)

Vím, že už jsem nejmíň sto padesátá první, kdo to opakuje, ale Jamie Foxx všem vytřel zrak (první náznaky přišly již s Collateralem). Na plátně nebyl žádný Foxx, ale Raymond Charles Robinson čili americká jazzová legenda 50-tých a 60-tých let. Jak tak nad tím přemýšlím, líbí se mi tenhle snímek čím dál tím víc. Třeba věčná Rayova osamělost (i když je stále mezi lidmi) nebo způsob, jakým režisér Taylor Hackford zobrazil léčení se z drogové závislosti. Ray je prostě úžasné dílo, přece jen mu však malinký kousíček k dokonalosti chybí (přílišná životopisnost). P.S. Ještě se musím zmínit k hudbě - o jazz (ale i další Charlesovy hudební styly) jsem se nikdy nijak extrémně nezajímala, ale tady mě nadchnul tak, že už se těším na soundtrack. Ten prostě musí být bombastický, to si pište ! (19.02.2005)