Ray

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

Hendikepovaný člověk, který dokáže v životě něco tak dobře, aby jej znal celý svět, vždycky stojí za pozornost a v případě Ray Charlese to platí rovněž. Příběh nevidomého hudebníka, tmavé pleti, který začínal v letech, kdy byla v některých státech stále aktuální segregace, který přesto prorazil a zažil slávu, přičemž zároveň propadl drogám, který měl život jako jízdu na tobogánu jistě za zfilmování stál. A Jamie Foxx se v Raye proměnil dokonale. Zasloužený Oscar. (24.01.2019)

Vždy sčasti hodnotím film podľa toho, do akej miery podnietil moje zisťovanie informácií o tej ktorej osobe (skupine, atď) po skončení filmu. Po tomto filme som googlil o Rayovi asi ešte ďalšiu hodinu, takže spokojnosť je vysoká. Prvotriedne výkony, herecké aj režisérske, krásny film s veľkým náklonom k piatej hviezdičke. 85%. (12.11.2008)

Pro mě je Ray takřka čistokrevná pěti hvězdičková záležitost. Hudbu Raye Charlese mám rád, Jamie Foxx je neskutečně přirozený ve svojí roli a já měl skutečný pocit, že sleduji opravdového mistra, který obšťastňoval fanoušky po dlouhá léta. Tento snímek řadím na stejnou úroveň jako film Walk the line. Zajímavost: Zhruba v čase 1h 15min můžeme v podání Raye slyšet Beethovenovu sonátu cis moll - Měsíční svit. (09.10.2010)

V tomto roce se to biografiemi slavných lidí jenom hemží. Kromě Alexandra, Smrt Petera Sellerse a Letce se objevil i průběh života krále soulu Raye Charlese Robindsona. I když si říkáte, že to byl velký člověk (a to on byl) tento životopisný snímek není zrovna nic moc extra, vizuální stránka (prostředí, kulisy, kostýmy), scény vracející se zpět do Rayova dětství a navíc samotný Jamie Foxx jsou dokonalé a nelze jim zhola nic vytknout. Jamie si na roli dal velice pilně záležet a při některých scénách jsem měl pocit, že tam místo Foxxe sedí skutečný Ray Charles. Co je asi největším všeobecným záporem je přílišná konvenčnost vyprávění a nakonec i didaktický způsob vyprávění je až přespříliš po chvilce nezajímavý a už máte pocit, že vás příběh nemá čím překvapit. Občas mě i naštvala drobná podobnost s Forestem Gumpem hlavně při scénách z dětství + Rayovo rozumování viz. máma vždycky říkala....Celkově je Ray velice příjemná podívaná (hlavně asi díky samotnému Foxxovi a jestli nedostane Oscara tak si půjdu promluvit s akademii) s příjemnou hudbou, která vás správně naladí, ale nic víc, nic míň.... (15.02.2005)