Réžia:
Oliver HirschbiegelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Stephan ZachariasHrajú:
Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara, Corinna Harfouch, Ulrich Matthes, Juliane Köhler, Heino Ferch, Christian Berkel, Matthias Habich, Thomas Kretschmann (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Je apríl 1945 a do úplnej porážky nacistického Nemecka ostáva už len niekoľko dní. Hitler však vo svojom berlínskom bunkri aj naďalej požaduje od svojich generálov boj do posledného muža...Film, detailne popisujúci, ako prebiehali posledné dni Tretej ríše v Hitlerovom berlínskom bunkri, vznikol na motívy knihy Hitlerovej osobnej sekretárky Traudl Jungeovej, ktorá s ním bola v bunkri až do úplného konca. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (791)
Tragický, a proto nejjasnější doklad toho, jak může mediální masáž a uměle vyvolaná kontroverze vyrobit z průměrného, ne-li přímo špatného snímku filmovou událost. Scenáristicky nezvládnutý kolaps Třetí říše donekonečna klopýtá pouze okolo motivů padlého snu a rozmetené vize německé říše a diváci celého světa jaksi automaticky sypou z portmonek penízky a z kapes hvězdičky. I když Bruno Ganz v některých momentech decentně přehrává a líčení událostí posledních dnů války probíhá velice fádním, v podobnosti zoufalství jednotlivých postav i stereotypním a formálně velenudným způsobem. Jenže je to "událost", je tam Hitler a umírají tam - bez inscenačních zábran - lidé. Bohužel, pravdivá a realistická rekonstrukce se ještě nerovná dobrý film, což je věc, kterou si drtivá většina diváků v souvislosti s válečným žánrem posledních let pořád ještě neuvědomila. ()
Přehrávající řvoun Ganz sice vypadá jako Hitler, ale na dobrý film to nestačí. Po první půlhodině se totiž veškerý dramatický neklid či smutek vedlejších postav začne lehce obehrávat a finální katarze nic napravit nestíhá. Z válečného filmu tak nakonec vykrystalizoval dramatický výlet do historie Německa doprovázený zmateným střihem a pocitem filmové (ne)události, o které se mluvilo jen z tematického principu. ()
Bylo zajímavé sledovat Hitlerovy šílené myšlenkové pochody ("Ve válce jako je tato nejsou žádní civilisté."..."Např.Opice.. ty které nepatří do jejich tlupy vyženou a usmrtí.To co platí pro opice musí přece platit i pro lidi.") a to jak Hitler odkládá svoji sebejistou masku a odhaluje paranoidní a nevyrovnanou osobnost, přičemž se film věnuje i blízkým "Vůdce". Po delší době jsem se podívala na utrpení války z jiného pohledu než-li z pohledu Židů a mám rozpačité dojmy. Chvílemi jsem se ztrácela v tom kdo je kdo, jak už tu někdo zmínil-psychologie postav nulová a navíc délka filmu, ta byla utrpením zase pro mě:) Za mě slabší 4* ()
Jediným negativem filmu "Der Untergang" je jeho formální stránka. Nejedná se o negativum klíčové a fatální, jak se někteří "vždycky musim psát něco jiného než druzí" recenzenti snaží ve svých rozborech doložit (že, pane Šafránku...). Režisér i scénáristé zvolili pro jako hlavní vypravěčskou perspektivu "dokumentární odstup" od děje a naopak velice expresivní přístup k atmosféře. Výsledkem je, že dialogy působí strohým a nestylizovaným dojmem, zatímco dusivá atmosféra bunkru je hojně a působivě dokreslováno zvukovými efekty (ticho vs. dunění), kamerou (která se hodně lepí na postavy a podporuje klaustrofobický a bezvýchodný dojem) i střihem (spojování iluze interiérů s naturalismem v exteriérech). Zatímco expresivní složka filmu funguje na výbornou, ona dokumentárnost má tendence sklouzávat do přílišné polopatičnosti, mnohoslovnosti a nudně větvených dialogů, které určitou repetitivností berou filmu spád. Nijak fatálně, ovšem. Velice se osvědčilo i zavedení "druhotného" vypravěče v podobě Traudl Jungové, která zprostředkovává civilní pohled na ikony Třetí říše – onen civilní pohled, který je ve své naivitě a zaslepenosti snad nejtragičtějším rysem filmu. A dokumentaristický dovětek Jungové ho jen pointuje ve vší nahotě "... měla jsem se víc zajímat..." Mrazivé završení jedné z linií. Jenže "Der Untergang" má linií více a nutno přiznat, že všechny dokázal režisér Oliver Hirschbiegel ztvárnit s jistotou a přesvědčivostí. Výsledkem je snímek syrový atmosférou, dráždící otázkami (které si divák musí zodpovědět sám) a deptající tím, že nic nezastírá ubohými vějičkami heroického patosu. Německá kinematografie úspěšně složila státnici z poválečné dospělosti... ()
Nakonec jsem se rozhodl, že do třetice všeho dobrého se na Pád třetí říše podívám znovu a třeba se mi konečně povede docenit jeho kvality. Nepovedlo, právě naopak, zhnusen českým dabingem, který překryl jako mlha nádhernou německou stopu vymyzel i ten jediný klad, který jsem na tomto snímku viděl. Zbyl jen ten příšerný pocit, že se budu muset více jak dvě hodiny dívat na přehrávajícího Ganze a divadelní režii. Nevím kolik peněz tenhle snímek stál, ale celkově působí jako omšelý televizní film vyprodukovaný Českou televizí, bez špetky vlastního nápadu, pořádných herců a emotivní dějové linie. Exteriérové scény působí neskutečně vtipným dojmem a krom zfanatizovaných Hitlerových dětí, kteří jsou posedlí 'vnitřním démonem', stejně jako jejich vůdce nenabízejí vůbec nic, co by stálo za soustředění. Ačkoli samotné téma je fascinující nepovedlo se tvůrcům vykreslit potřebnou atmosféru, snímek též postrádá znatelný vývoj a hlavně gradaci. Jedná se spíše o nestabilní kostru, jejíž základy tvoří vše co už jsme dávno viděli, a kterou tvůrci ukázali světu ještě dříve než byla dokončena. Snaha tvůrců o historickou korektnost a nezaujatost žádnou stranou vychází vniveč a Pát Třetí říše tak celkově vypadá právě jako Hitler chvíli před svou smrtí. [TOP 19/10 70%] ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (51)
- Většina venkovních scén byla natáčena v Petrohradě. Důvodem byla architektura města s německými rysy a množstvím ulic bez moderních reklam. (Redswif)
- Skutečný Hitlerův (Bruno Ganz) osobní strážce Rochus Misch (Heinrich Schmieder) zesnul 5. 9. 2013 v 96 letech, takže přežil svého filmového představitele. (L_O_U_S)
- Ve filmu píše Marta Goebbelsová (Corinna Harfouch) dopis svému synovi z předchozího manželství Haraldu Quandtovi, jehož obrázek je na stole před ní. Byl její jediné dítě, které přežilo válku. V roce 1944 byl nadporučík v Luftwaffe, byl zraněn a zajat spojenci v Itálii. (Redswif)
Reklama