Život a smrť Petra Sellersa

POZOR! MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY! Tohle bude asi dlouhý komentář. Omlouvám se, nechci unavovat, ale už dlouho jsem toho neměl tolik na srdci. Shrnout skutečný život do filmového příběhu vyžaduje vždycky jeho zhutnění, prostříhání, domýšlení atd. To beru. Jenže v tomto případě se to vymklo kontrole a filmaři vytvořili monstrum. Jakéhosi paralelního Petera Sellerse, který má s reálným málo společného. Místy k tomu došlo z touhy po senzaci, častěji ale z neznalosti a dokonce lenosti zjistit si o subjektu nějaká fakta. Ale jedno po druhém. OSOBNOST PETERA SELLERSE - Kdokoli se rozhodne o ní mluvit, psát či točit, pohybuje se od začátku v oblasti mýtů a legend. To ví každý, kdo se o něm kdy pokusil napsat článek, načež zjistil, že ta kvanta vyhledaných informací se téměř beze zbytku vzájemně vylučují a drtivá většina z nich se zakládá na tak či onak emotivně podbarvených a evidentně "vylepšených" historkách. Sám Sellers o sobě mlžil, jak se dalo, a výpovědi jeho manželek a dětí jsou, jak se říká, každý pes jiná ves. Pokud se dá něčemu bezvýhradně věřit, jsou to úřední listiny, uvádějící fakta o jeho narození, sňatcích, rozvodech, zdravotních komplikacích a smrti. Film se (zřejmě v souladu s předlohou) opírá o zcela jiný zdroj - fámy. O Sellersově osobním životě ochotně zpravoval veřejnost bulvární tisk a jeho takzvaní "přátelé" z branže, což není zrovna důvěryhodná komunita. Mnozí z nich se po celou kariéru vesele vozili na Peterových šosech a po jeho smrti plynule navázali statutem "odborníků na Sellerse" v dojemných knižních a televizních vzpomínkách. Vyprávěli a vyprávějí o něm všemožné pikanterie, nevynechávajíce žádný detail. A nikdy nezapomenou připomenout, že oni jediní Sellersovi rozuměli. Tak se dostaly do oběhu "zaručeně pravé" historky o Sophii Lorenové (že se do ní zamiloval, je možné, že se kvůli neexistujícímu románku rozvedl, je zřejmě blbost), o jeho osobním jasnovidci (jak příznačné, že nejzápornější postavou filmu je právě ta, která jediná stojí mimo "přátelskou a přející" filmovou branži), o tom, že kvůli němu se na Casinu Royale vystřídalo 7 režisérů (ve skutečnosti vyměnil jediného; 5 jich bylo od samého začátku, protože se točilo souběžně v několika místech světa s různými dalšími hvězdami), že nenáviděl Clouseaua... RŮŽOVÝ PANTER Když pominu, že už při zrodu postavy v letadle do Říma slyšíme inspektorovu frankoangličtinu, která se ve skutečnosti zrodila až s druhým dílem, nelze přehlédnout řadu dezinformací v cause Sellers kontra Blake Edwards. John Lithgow sice hraje Edwardse jako blazeovaného narcise, ale dělá to navzdory scénáři.Blake Edwards-filmová postava totiž přichází na scénu vždy jako trpělivý spasitel Peterovy kariéry. Jako muž, který si může vybírat a kterému krutý Sellers vytrvale hází klacky pod nohy. O tom, že kariéra Mr. Edwardse v 70. letech dávno žila z úroků a panteří návrat byl pro něj stejnou existenční nutností jako pro Sellerse, se zde taktně mlčí. "Dojemné" závěrečné titulky o dozvucích hercovy smrti rovněž pomíjejí, že tentýž Blake Edwards bezprostředně po Peterově konci nabídl nerealizovanou Romanci Růžového pantera Dudleymu Mooreovi a teprve poté, co Mooore odmítl hrát Clouseaua, Edwards slátal dohromady "poctu Peteru Sellersovi" Stopa Růžového pantera. Filmová prezentace jejich vztahu, která jde ve všem na ruku verzi Blakea Edwardse, se dá chápat jako strach z možné reakce dosud žijícího člověka, který nejde pro žalobu daleko. Zřejmě i to je jedním z důvodů, proč film ani slůvkem nezmíní něco tak důležitého, jako byla AUTORSKÁ TVORBA PETERA SELLERSE Že Clouseaua nenáviděl, je vcelku zřejmý nesmysl, protože Sellers tu postavu stvořil. Její charakter, masku, kostým, akcent, vše. Malér byl v tom, že práva vězela v rukou Blakea Edwardse a Maurice Richlina, takto autorů scénáře k Růžovému panterovi (1963). V praxi to znamenalo, že zatímco Edwards mohl teoreticky obsadit Clouseaua někým jiným, Sellers v něm nemohl pokračovat, aniž by se vysmekl z Edwardsovy kurately (ačkoli o tom snil a před smrtí vlastní panteří film plánoval). Sellers byl ostatně vždycky autorský komik, už od časů rozhlasové Goon show přes různé tv pořady až k řadě filmů, kterési napsal nebo je i režíroval. Ani slovo o tom v této "biografii" neuslyšíte, ačkoli si osobně myslím, že touha po absolutní kontrole nad projekty a nemožnost toho docílit byly pravděpodobnými příčinami Sellersových mnoha konfliktů a excesů, o depresích nemluvě. Film Mr. Topaze, který režíroval, propadl a on už nikdy nedostal šanci to zkusit znovu. Přesto se na spoustě filmů autorsky podílel, ať už to je či není uvedeno v jejich titulcích. Film o tom mlčí. Tak například epizoda s Dr. Divnoláskou: Stanley Kubrick přijde za Sellersem s hotovým scénářem, nabídkou na čtyři role a prosbami, neboť po úspěchu Pantera mu prý studio nedovolí natočit film bez Sellerse. Načež Peter dělá drahoty a vyzuje se aspoň ze čtvrté role. Tak to už je čirá fikce. 1.) Že byl Divnoláska uveden až po Panterovi, je shoda okolností, ale pracovalo se na něm už 2 roky. 2.) Peter Sellers byl u samého zrodu projektu, obstaral mu vhodného scénáristu a udělal z něj komedii. Ten film se psal od začátku jako Sellersova exhibice. 3.) Major Kong (kterého nehrál kvůli zranění, podle zdejší verze fingovanému), byl Texasan právě proto, že Sellers uměl vtipně napodobit texaský akcent. Takže zdejší scéna, kde zuří, že Konga hrát nemůže, protože tento hlas v sobě prostě nemá, je čiročirý výmysl. ČAS je entita, s kterou film zachází velmi volně, viz případ Divnoláska, ale i jiné. Vrací-li se po dlouhé pauze Růžový panter, vrací se zde filmem Růžový panter znovu zasahuje (1976), ačkoli mu předcházel Návrat Růžového pantera (1974). O Večírku se pro jistotu mlčí. Hon na lišku (1966) se podle této verze začal točit zhruba rok po Casinu Royale (1967). Blake Edwards v roce 1978 říká, že se Sellersem pracuje 20 let (ve skutečnosti 15) atd. atd. Koho pak překvapí, že Sellersovy filmové děti v průběhu tří let nezestárnou ani o den? GEOFFREY RUSH je důvodem těch 2*. Maska a kostým dokážou divy, ale je úžasné, jaké proměny dosáhl hereckými prostředky. Jak perfektně napodobil chůzi a hlas každé ze Sellersových postav... A je to právě jeho zásluha, že Peter Sellers není jen sociopatickým monstrem, ačkoli autoři udělali všechno pro to, aby jím byl. Mrzí mě, že to vše Mr. Rush nemohl předvést v lepším filmu. Tento je tak lživý a lhostejný k objektu svého zájmu, že za nějakých 20-30 let jistě někdo pečlivější natočí jiný, lepší film o Peteru Sellersovi. Ale pochybuju, že s tak dokonalým protagonistou. 40% (25.04.2007) (menej) (viac)