Druhá šanca

Boxérských filmů je jako hub po dešti, ale k mému překvapení natočil také jeden před deseti lety Ron Howard. Jak je těchto filmů zvykem, i u Cinderella man jsme svědky nepřekvapivého happy endu a boxérských zápasů, které se odehrají přesně po hollywoodsku. Russela Crowe mám s každým filmem radši, ten chlapík si zkrátka umí vybírat role (tedy alespoň dříve). Narozdíl od skutečného Jamese Braddocka však Crowe není žádná velká korba, což dopomáhá efektu souznění se slabším protivníkem, který přece nemůže proti silnějším a navíc mladším soupeřům vyhrát. To už jsme viděli víckrát, ale v kombinaci s příběhem otce, který se stará o svou rodinu v době hospodářské krize za všech okolností, to zkrátka a dobře...funguje...90% (08.02.2015)

Rozložení tíhy osudu mezi box, práci a rodinu udělal Hauvrd tak mistrně, že ve výsledný váze mě to odrovnalo daleko víc než spousta filmů okolo, který se považujou za drsný jen proto, že si v nich dva lidi dávaj do držky. Herecký trio Crowe - Zellweger - Giamatti považuju za ještě bizarnější než letošní sestavu fotbalový Sparty, na rozdíl od kopyt z Letný ale hráli tak, že bych si v jejich fanshopu klidně koupil šálu. Jenom nechápu, proč se už i na Dvojce musej filmy pouštět dabovaný a proč už i na Dvojce musím číst, co následuje? Pane Dvořáku, vy snad koukáte na telku kvůli tomu, co v ní následuje? (28.08.2017)

Zakazdym sa tesim na novy film od Rona Howarda, obdivujem ho vdaka jeho bohatej filmografie i ked ma trosicku sklamal Da Vinciho kod / Sifra Mistra Leonarda. Ale Tezka vaha s perfektnym Croweom opät spokojne splnila moje ocakavania a ak mate radi Rockyho, tak by ste mali mat radi aj tento film. Vydrzal som bez problemov do 02:00 hod a to je cas, pri ktorom pri väcsine filmov zaspim, takze som velmi spokojny. (07.09.2007)

Nadhernej film. Ron Howard se opet sesel s Russellem Crowem a vzniknul dalsi perfektni film, i kdyz je jasny, ze Howardovi slo hodne o oscary. Tomuhle filmu nemam prakticky co vytknout. Sceny zapasu jsou nasnimany naprosto perfektne, navic kazdou ranu, kterou Russell dostane, prozivate s nim. A kdyz se zrovna neboxuje, je tu naprosto perfektne ukazana hospodarska krize. A ten zaver, to byla proste nadhera. O Braddockovi vim jen to, jak jeho boxerska kariera dopadla a tudiz jsem vedel, jak jeho finalni zapas o titul dopadne. Jenze presto jsem nemoh odtrhnout oci od obrazovky a byl jsem pekelne napnutej. A to vse hlavne diky Russellovi Croweovi, nikoho jinyho bych si do role nedokazal predstavit, byl fakt dokonalej, jak ve chvilich, kdy se kuli penezum musel ponizovat, tak ve chvilich kdy byl z rodinou a stejne tak i behem boxerskejch zapasu. Takze mi vubec nevadilo, ze tu byl licenej jako totalni andilek, kterej udela naprosto vse pro rodinu a byl tu za 100% kladase a oproti nemu Craig Bierko, jako ukazkovej parchant a tudiz ta Croweovo dobrota jeste vic vynikla. Paul Giamatti byl jako vzdy vybornej a dobre Russella doplnoval, trosku mi pripominal Joe Pesciho. Rennée Zellweger hrala taky vyborne, ale nejak zvlast mi tam nesedla. A kdyz se k tomu vsemu prida vyborna rezie, skvelej scenar podle skutecnejch udalosti, nad kterym musite zasnout, co jeden clovek kuli rodine udelal, dobre zvolena hudba a skvela kamera, vznikne uzasnej film na cistejch 5*. (24.09.2006)

Dost dobře nedokážu pochopit, jak jsem mohl Howardovi sežrat ty stereotypní kombinace úderů zakončené zvedáky do brady, nicméně mě jimi dokázal spolehlivě poslat na zem přesně tehdy, kdy tomu bylo zapotřebí. Těžko sbírám argumenty, proč je tenhle film při vší průhlednosti a klišovitosti tak působivý. Možná je to zásluha Russella Crowa, který opět dokazuje, že bílobílé hollywoodské hrdiny umí ze všech nejlépe. Možná je to vděčné prolnutí sociálního motivu s motivem muže-symbolu. Faktem je, že duely Jamese J. Braddocka jsem sledoval zcela bez dechu, doslova přikovaný k obrazovce. Marná sláva, není to žádný životopisný film, je to rockyvoská variace přesazená do časů hospodářské krize let 30. a opatřená nutným puncem "based on a true story". Faktem je, že z Těžké váhy doslova prosakuje radost z užívání zaběhaných schémat, radost z vyprávění pomocí těch nejosvědčenějších prostředků. Podobné pocity jsem měl např. při sledování Zwickova Posledního samuraje. Člověk prostě ví, co se stane v dalších vteřinách a náramně si vychutnává, jak dobře je to udělané. Velkofilm na míru, který mě knockoutoval... (02.10.2006)