Druhá šanca

Kdysi na vrcholu a najednou odepsaný, zatracený, bez peněz, bez práce a jednu chvíli i bez manželky a dětí. Pokořen a okolnostmi donucen žebrat dostane druhou šanci. A svoji šanci využije. Vrací se do ringu vyboxovat si zpátky své postavení, ale i jen tu obyčejnou samozřejmost, jako je dát svým dětem najíst a zajistit jim mléko.A nejenom to..„návrat Braddocka dává naději každému Američanovi“.Trochu jsem se bála, že Jamesovo hrdinství a oddanost rodině sklouzne do sladkobolného dojáku. Naštěstí se tak nestalo, i když to bylo mnohdy na hraně. Sport je to ovšem otřesný!!! (10.10.2005)

Zážitek! Matně se snažím vybavit si film, který mě takhle emotivně zruinoval. Nefandím často, vypadám u toho jako blázen, jenže když jde o všechno, když si to ten ušatý borec v kšandách zaslouží (ó, jak já ho zbožňoval!) a zároveň dokazuje, že ještě není za zenitem, pak kvílím, burácím a skáču metr vysoko. Sledoval jsem tu bídu a situaci, kdy štěstí momentálně stepuje u jiných, s nakloněnou hlavou, očima navrchu hlavy a zvláštním úsměvem. Dech se zastavoval, duše zachvívala a - do háje, i slza ujela. Jim byl zásadovej a zároveň parádní chlap, tak proč to nepřiznat? Proto ta plná palba. Zážitek! (25.08.2010)

Podobné filmy, ve kterých se již odepsaný hráč vzpamatuje a všechno vyhraje a to všechno za podpory své rodiny která ho neohrožené miluje, opravdu nemusím a většinou je mi z nich špatně, i když jsou podle skutečnosti. Jenže Ron Howard to natočil dokonale a i když to místy působilo kýčovitě, já tomu všemu nevím proč věřil. Zápasy byly natočeny opravdu bravůrně a cítil jsem se jako nějaký fanoušek(a to box vůbec nemusím). Russell Crowe je jako vždy famózní a bez problémů jsem mu věřil. Lepší než on byl ale Giamatti jehož výkon byl opravdu famózní.Jediný, kdo mě tak trochu zklamal bylal Renée Zellweger, které tato role moc nesedla a já jí to moc nebaštil. Vcelku je ale výsledek výborný a Howard znovu dokazuje, že je Pan vypravěč (12.02.2006)

Mega. Opravdu skvělý film, který útočí na emoce, ale mě to bylo jedno a podlehl jsem. Russel Crowe to zahrál skvěle a Jim Braddock v jeho podání byl takovej dobrák, že jste mu museli fandit. Možná ještě více než Crowe se mi líbil Paul Giamatti. Atmosféra filmu rovněž skvělá a Ron Howard dokazuje, že je prostě sázka na jistotu. (18.11.2005)

„Za čo sa dočerta ospravedlňuješ?“ Talentovaného režiséra Rona Howarda som mával rád (ŽBLNK, WILLOW, OHEŇ, APOLLO 13, VÝKUPNÉ), ale po roku 2000 sa to zlomilo (GRINCH, NEZVESTNÉ, DA VINCIHO KÓD). Herečka Renée Zellwegerová ma už taktiež dnes nebaví tak, ako kedysi (DENNÍK BRIDGET JONESOVEJ, NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). Paula Giamattiho som, česť výnimkám (BOKOVKA, DÁMA VO VODE), vlastne nikdy nemal rád - a o príbehu DRUHEJ ŠANCE som si z dobových recenzií urobil názor ako o vykalkulovanej melodráme na motívy skutočných udalostí, kde hrajú veľkú rolu oscarové slovné spojenia mužská česť, ženská obeta a nezdolnosť ľudskej bytosti. Ach. Jediný rozumný dôvod na pozretie snímky, nominovanej na troch Oscarov, som zaznamenal v účasti Austrálčana Russella Crowea, ktorý patrí k mojim najobľúbenejším hercom nielen preto, že to má v hlave zrovnané. Nakoniec ma DRUHÁ ŠANCA neprekvapila v dobrom ani zlom. Schematický film podľa šablóny, ale zápal hercov, kvalitné vystihnutie „dávnej doby Hospodárskej krízy“ (výprava, kostýmy, hudba) a zručná réžia, dávajú dohromady nadpriemerný hollywoodsky film (hoci scény z ringu nudia a stopáž je zbytočne veľká). P.S. Bruce McGill mal za tie svoje trojminútové šteknutia dávno dostať Oscara. (08.02.2009)