Druhá šanca

Je jasné, že "Těžká váha" má několik nominací na Oscara zajištěných. Bezchybné herecké výkony ústřední trojky Crowe-Zellweger-Giamatti, vynikající příběh, který napsal sám život (tak trochu Rocky, jen s nálepkou "podle skutečné události"), úžasná režie a kamera, hlavně v případě naturasticky pojatých boxerských utkání. Pár scén mi v paměti utkví rozhodně nadlouho. Nádherný film, kterému opět není co vytknout. (27.10.2005)

Já toho Russela Crowa tak nemám ráda, ale on je tak dobrý herec, do toho výborná Renée Zellweger a Paul Giamatti, dobře zpracovaná stará Amerika za hospodářské krize a jeden přestárlý boxer, který to kvůli rodině dotáhl hodně vysoko. Mně se na to dívalo moc dobře, i když uznávám, kalkul na Oscary to určitě byl. (07.01.2007)

Čím to je, že je zrovna box tak přitažlivý pro filmaře? Netuším, Ron Howard však po Čisté duši natočil další velice sugestivní životopisný snímek a hlavní roli v něm opět svěřil vynikajícímu Crowovi. Výsledkem je asi nejlepší film o boxu, který jsem měl kdy tu čest vidět (včetně Scorseseho Býka). Závěrečný souboj s Baerem byl famózní, šil jsem sebou na gauči, kryl si žebra loktama, rozdával direkty a háky, spolu s Paulem Giamattim (velice výrazný i vedle Crowa) jsem na Jamese řval ať se od něj drží dál... prostě mě to vcuclo, jak už dlouho nic... 80% (14.09.2006)

Ron Howard dokázal natočit výborný boxerský snímek z 30. let. Russell Crowe se do své role krásně vžil a předvedl úžasný výkon, ať už v ringu nebo mimo něj. Renée Zellweger, která rozhodně nepatří mezi mé oblíbenkyně, byla také dobrá, to se musí nechat. Howard dokázal skvěle navodit atmosféru 30. let, kdy hospodářská krize likvidovala spoustu lidí, kteří nedokázali sehnat živobytí. Bývalý výtečný boxer James J. Braddock, je jedním z nich a stojí téměř nad propastí. Pracuje v docích za pár šupů, aby nakrmil svou rodinu. Jednoho dne, ale přichází šance, kterou se pokusí chytit za pačesy a postavit se zpátky na nohy. Moc pěkný film, všem vřele doporučuji. (13.08.2010)

„Za čo sa dočerta ospravedlňuješ?“ Talentovaného režiséra Rona Howarda som mával rád (ŽBLNK, WILLOW, OHEŇ, APOLLO 13, VÝKUPNÉ), ale po roku 2000 sa to zlomilo (GRINCH, NEZVESTNÉ, DA VINCIHO KÓD). Herečka Renée Zellwegerová ma už taktiež dnes nebaví tak, ako kedysi (DENNÍK BRIDGET JONESOVEJ, NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). Paula Giamattiho som, česť výnimkám (BOKOVKA, DÁMA VO VODE), vlastne nikdy nemal rád - a o príbehu DRUHEJ ŠANCE som si z dobových recenzií urobil názor ako o vykalkulovanej melodráme na motívy skutočných udalostí, kde hrajú veľkú rolu oscarové slovné spojenia mužská česť, ženská obeta a nezdolnosť ľudskej bytosti. Ach. Jediný rozumný dôvod na pozretie snímky, nominovanej na troch Oscarov, som zaznamenal v účasti Austrálčana Russella Crowea, ktorý patrí k mojim najobľúbenejším hercom nielen preto, že to má v hlave zrovnané. Nakoniec ma DRUHÁ ŠANCA neprekvapila v dobrom ani zlom. Schematický film podľa šablóny, ale zápal hercov, kvalitné vystihnutie „dávnej doby Hospodárskej krízy“ (výprava, kostýmy, hudba) a zručná réžia, dávajú dohromady nadpriemerný hollywoodsky film (hoci scény z ringu nudia a stopáž je zbytočne veľká). P.S. Bruce McGill mal za tie svoje trojminútové šteknutia dávno dostať Oscara. (08.02.2009)