Druhá šanca

„Za čo sa dočerta ospravedlňuješ?“ Talentovaného režiséra Rona Howarda som mával rád (ŽBLNK, WILLOW, OHEŇ, APOLLO 13, VÝKUPNÉ), ale po roku 2000 sa to zlomilo (GRINCH, NEZVESTNÉ, DA VINCIHO KÓD). Herečka Renée Zellwegerová ma už taktiež dnes nebaví tak, ako kedysi (DENNÍK BRIDGET JONESOVEJ, NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN). Paula Giamattiho som, česť výnimkám (BOKOVKA, DÁMA VO VODE), vlastne nikdy nemal rád - a o príbehu DRUHEJ ŠANCE som si z dobových recenzií urobil názor ako o vykalkulovanej melodráme na motívy skutočných udalostí, kde hrajú veľkú rolu oscarové slovné spojenia mužská česť, ženská obeta a nezdolnosť ľudskej bytosti. Ach. Jediný rozumný dôvod na pozretie snímky, nominovanej na troch Oscarov, som zaznamenal v účasti Austrálčana Russella Crowea, ktorý patrí k mojim najobľúbenejším hercom nielen preto, že to má v hlave zrovnané. Nakoniec ma DRUHÁ ŠANCA neprekvapila v dobrom ani zlom. Schematický film podľa šablóny, ale zápal hercov, kvalitné vystihnutie „dávnej doby Hospodárskej krízy“ (výprava, kostýmy, hudba) a zručná réžia, dávajú dohromady nadpriemerný hollywoodsky film (hoci scény z ringu nudia a stopáž je zbytočne veľká). P.S. Bruce McGill mal za tie svoje trojminútové šteknutia dávno dostať Oscara. (08.02.2009)

Scénář: Akiva Goldsman, Cliff Hollingsworth .. Nechci nikterak kritizovat onu do puntíku naplněnou šablonu o hrdinovy a jeho americkém snu tj. přímý tah za pozlacenou branou, jen přiznám - obával jsem se toho a na rovinu říkám, že jsem se filmu proto dlouho vyhýbal, jelikož už samotný trailer ve mně vzbuzoval nedůvěru a navíc téma boxu není zrovna mé nejoblíbenější. (Proto je až s podivem kolik boxerských filmů vzniklo a stále vzniká.. Co těmto snímkům nejde upřít je kvalita, protože jen málokdy hraje přímo box tu hlavní roli. Podobně je tomu i tady). Sociální propad Braddocka a jeho rodiny až na samé dno, nedostatek jakékoliv práce včetně té boxerské a k tomu starost o tři malé ratolesti. Možná ten nejtěžší boj, jelikož probíjet se životem v době světové hospodářské krize bylo nejen pro pana Popelku dosti těžké a bolestivé. Krize byla nevybíravá a její důsledky pocítil každý. O to náročnější byl vzestup zpět do výšin úspěchu a slávy, kterou si Jim Braddock zcela zasloužil.. A výsledek? Byl jsem velmi překvapen a všechny mé obavy zůstaly liché! Trio Ron Howard, Crowe + Zellweger nezklamalo a každý z nich ukázal naplno své umění. To herecké je jedním slovem koncert, to bez debat. A režijní je taktéž bezchybné. Vše ochuceno bezchybnou atmosférou bídných třicátých let a vyšperkované hudbou Thomase Newmana. Sice jsem si nezaplakal, tak silné to zase není, ale poctivý filmový zážitek to byl! 90%. (27.12.2005)

Proč mi tento film tolik připomíná Čistou duší? Mám vnitřní pocit, že to není jen hereckým obsazením a režisérem, ale i pojetí biografie a stylu režiséra na mě působí ohraně. Je to trošku škoda. Ron by měl zkusit nějaký nový žánr, něco kde ukáže svou další tvář. Šifra mistra Leonarda by pro něj mohla být výbornou možností. Jinak zde jde o další kvalitní podívanou jedoucí přímo na branku kterou jsou Oscary, ale na víc než nominaci film nemá. Je mi líto. Herectví hlavních postav je skvělé a vedlejší postava Paula Giamatti doplňuje hlavní dvojici a sekunduje opravdu bravůrně. (05.01.2006)

Dost dobře nedokážu pochopit, jak jsem mohl Howardovi sežrat ty stereotypní kombinace úderů zakončené zvedáky do brady, nicméně mě jimi dokázal spolehlivě poslat na zem přesně tehdy, kdy tomu bylo zapotřebí. Těžko sbírám argumenty, proč je tenhle film při vší průhlednosti a klišovitosti tak působivý. Možná je to zásluha Russella Crowa, který opět dokazuje, že bílobílé hollywoodské hrdiny umí ze všech nejlépe. Možná je to vděčné prolnutí sociálního motivu s motivem muže-symbolu. Faktem je, že duely Jamese J. Braddocka jsem sledoval zcela bez dechu, doslova přikovaný k obrazovce. Marná sláva, není to žádný životopisný film, je to rockyvoská variace přesazená do časů hospodářské krize let 30. a opatřená nutným puncem "based on a true story". Faktem je, že z Těžké váhy doslova prosakuje radost z užívání zaběhaných schémat, radost z vyprávění pomocí těch nejosvědčenějších prostředků. Podobné pocity jsem měl např. při sledování Zwickova Posledního samuraje. Člověk prostě ví, co se stane v dalších vteřinách a náramně si vychutnává, jak dobře je to udělané. Velkofilm na míru, který mě knockoutoval... (02.10.2006)

Howard mi pomalu začíná lézt na nervy. Jeho sterilní akademická režie, možná přináší Oscary, ale mé uznání nikoliv. Pan režisér zde jede podle osvědčených kolejí a ve svém hrnci míchá přesně ty ingredience (odhodlání, rodina, přátelství), které tak platí na americké diváky. Ovšem potolikáté mu na to již odmítám skočit. Zručně natočený, řemeslně odvyprávěný a špičkově zahraný film, bez jakéhokoli náznaku režijní invence, který disponuje dost možná nejlépe nasnímanými boxerskými souboji, co jsem měl možnost vidět. To však proti šablonovitosti a předvídatelnosti každého druhého záběru neznamená zhola nic. (31.01.2006)