Samuraj

Takeshi Kitano je pojem aj u nás a v Japonsku musí byť uctievaný ako malý Boh. Film dobre odsýpa, ale miestami som sa čudoval malým zvukovo-tanečným vložkám, ale ok. Chcel asi navodiť pocit, že slepí využívajú uši na 100%, ale tanečné číslo v závere mi už prišlo naozaj zbytočné. Bojových scén s mečmi tu je naozaj požehnane a sú poriadne krvavé, čo mi vyhovovalo. Medzi bojové scény dokázal Kitano vždy šikovne zakomponovať nejaké srandovné momenty a trochu ten krvák odľahčiť. Krv vážne strieka na všetky strany a počas filmu som sa niekoľkokrát musel prezliecť...80%. (23.04.2012)

Nevšední hudební složka, Takeshiho oblíbená hra v kostky, trochu toho Yojimba a japonské divadlo Kabuki s přesahem do Lord of the Dance.. Říká se, že kvalita samurajského meče se posuzuje podle dvou kritérií. Musí umět přeseknout sedm mrtvol navršených na sebe a ostří ponořené do řeky by mělo rozpůlit proudem unášený leknínový květ. Zatímco to první splňuje film senseie Kitana beze zbytku, tak nebohý lotos života nechává jeho čepel volně proplout v jemné harmonii tragiky a komiky - i přes tu hromadu mrtvol navíc nabitou spoustou pozitivní energie. Nějaké srovnání s mnou mimochodem stejně hodnoceným Kill Billem z kuchyně bláznivého Quinta asi není na místě, protože se jedná o zcela jinou soutěž, možná o zcela jiný sport. To musí vidět i slepý.. (10.03.2011)

Kulturní masér Nakaši Kitano se s tím nesere a tak trochu ho podezírám, jestli to není třeba fotřík nebo děda Azumi. Maj dost podobnej rukopis, když dělaj ze svých nepřátel sushi a deset na jednoho pro ně není přesila, ale rozcvička. Každopádně na Kitana se kouká přece jen o něco hůře, protože do šukézní japonský prciny má asi tak daleko jako já do prsatý bloncky. A tak se stříbrnou hlávkou a shrbenejma zádama ťapká po okolí, seznámí se s gejšou a Gayšou, hráčem hazardu co umí prohrát jakoukoli hru, neumí se prát a je dle všeho bukanýr, místní šťabajznou co jí hrobku už dvacet let minimálně nikdo nevykropil a postiženým tlusťochem s kopím. Kromě toho rozseká několik šikmovokejch zkurven...ééé mojich soukmenovců, posere ronina a na konci filmu prozře. Bavila jsem se zcela rákosnicky, žrala u toho čínský nudle, popíjela saké a značně pod vlivem se jala šermovat jídelníma hůlkama trapně si myslíc, že jsem taky nepřemožitelná. Po vystřízlivění jsem opět zjistila, že stojím za hovno, ale Samuraj mi v palici zůstal, takže máte jistotu, že je to nadprůjemně dobrý snímek. (04.04.2017)

Očekával jsem další krvavý samurajský film, jako jsou Vlk samotář, místo toho režisér uvařil podivnou polévku, v které vyvařil všechno možné. Velice by mne zajímala původní série a reakce fanoušků na tento film. Já bych rozhodně patřil k těm, kteří by tento snímek brali coby svatokrádež, ale kdybych měl psát bordwellovskou analýzu, tohle by byl jasný adept na vítěze. Děj se odehrává v několika rovinách, skoro každá postava má vlastní časovou linii, byť často absolutně nedůležitou a někdy i nedávající smysl. Opět je zde přítomen šílený asijský humor, který z celého díla dělá frašku. Hlavní hrdina je nesmyslně obarvený na blond, chodí spíše jako ochrnutý a má kouzelné tiky v obličeji (nebo trpí samomluvou). Jedině co stojí trochu za pozornost je akce, i když i ta je pokažená spoustou zpomalovaček (digitální krev by měla být zákonem zakázána), když připočteme příšernou hudbu i český dabing (o konečném tanečku radši nemluvě, protože ten už je úplně mimo), máme zde klasický příklad zabití legendy. (08.05.2011)

„Samuraj“ je skutečným zjevením. Nenechte se mýlit mediální prezentací, trailerem a mnohými srovnáními s Tarantinovým Kill Billem. Zatôichi není „popkorňák“, není to film k požírání, je to spíše dobré filmové saké, které je nutné pít po malých douškách a vychutnávat. Labužnicky vychutnávat. Je to film o rytmu života, o sladkém stereotypu a harmonii, kterou je někdy třeba ochránit velmi brutálními prostředky. Slepý masér Zatôichi se doslova prošourá příběhem (je klasickým mýtem, který kráčí odněkud někam), zjedná nápravu zla a zase kamsi zmizí. Jenže mnohem více než "westernový syžet" je pro Samuraje typický laskavý humor, meditativní přemítání o lidských věcech a fenoménech japonské kultury. Pokud chcete něco vědět o japonské duši, kulutře a samurajské tradici, je Kitano tím pravým průvodcem. Souboje jsou jen třešničkou na dortu, brilantní, vpodstatě konzervativně realistické. A celý film je krásně pomalý, rozšafný, moudrý... Určitě nemá dar strhnout, ale rozhodně má dar potěšit. A to je z mého pohledu tak akorát. (10.04.2004)