Réžia:
James MangoldKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
T Bone BurnettHrajú:
Joaquin Phoenix, Reese Witherspoon, Ginnifer Goodwin, Robert Patrick, Dallas Roberts, Dan John Miller, Larry Bagby, Shelby Lynne, Tyler Hilton, Waylon Payne (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
V roku 1955 vkráčal drsný, vyziabnutý gitarista, ktorý si hovoril J. R. Cash (Joaquin Phoenix) do vtedy ešte neznámych Sun Studios v Memphise. Tento okamih mal neskôr nezmazateľný vplyv na vývoj americkej kultúry. Za pomoci úderných akordov a hlasu, ktorý bol hlboký a temný ako noc, privádzal Cash s obrovskou intenzitou na svet piesne o zármutku a bolesti, ktoré boli odvážne, plné skutočného života a líšili sa od všetkého, čo malo dovtedy publikum možnosť počuť. V ten deň odštartovala úvodná etapa dlhej kariéry Johnnyho Casha. Okrem toho, že prišiel s priekopníckym a originálnym zvukom, ktorý sa neskôr mal stať inšpiráciou pre rockové, country, punkové, folkové i rapové hviezdy, vydal sa tiež na cestu dramatickej osobnej premeny. Počas najdramatickejšej etapy svojho života – v priebehu ktorej stál tvárou v tvár svojim démonom, bojoval o lásku, ktorá mu pomohla odraziť sa odo dna a naučil sa balansovať na tenkej hrane medzi skazou a spásou – zmenil sa zo sebadeštruktívnej popovej hviezdy na kultového „Muža v čiernom“... (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (840)
Tento film má jednu veľkú nevýhodu, bol pred ním Ray (2004), ..snímok, ktorý sa zaoberá takmer rovnakou tematikou a povedal by som že je omnoho lepší ako Walk the line - (slepý bluesman je lepší ako countryman zo západu). Navyše sa mi na Rayovi viac páčil štýl rozprávania, tu to bolo veľmi po skokoch, z ničoho nič príliš ostré zmeny. Herci síce ťahali, Joaquin Phoenix bol fajn, nemám jedinú výčitku a Reese Witherspoon bola ako vždy krásna a oscara si zaslúžila, ale v životopisnom filme ide hlavne o to rozprávanie a scenár a pútavosť.. ()
Johnny Cash chodil v černém, zasmušile rozvibrovával hlasivky na koncertech, se střídavými úspěchy odolával nájezdům fanynek, proléval si hrdlo nelaciným alkahoulem, nadšeně polykal pilulky různých barev i tvarů, rozzuřeně demoloval zařízení pokojů a v nemnohých chvílích plného vědomí nechutně moralizoval. To jsou z tohoto snímku získané informace ze života hudebníka, který si takhle nudnou "poctu" určitě nezasloužil. ()
Od Walk the Line se dle jeho pověsti dal čekat alespoň 4* zážitek, ale jinak jsem moc nevěděl do čeho jdu. Osobnost Johnnyho Cashe a jeho hudbu jsem téměř vůbec neznal, s Phoenixem viděl tak 2 filmy, Witherspoon si pamatoval víc jen z Přátel. Ale film mě hodně mile překvapil. Ani chvíli jsem se nenudil, užíval si prima hudbu (soundtrack je zatraceně chytlavý, a to přímo nevyznávám Cashův styl) a herectví, zpěv hlavních představitelů (hlavně Reese Witherspoon, která výborně hrála i zpívala, nevím sice jestli to bylo přímo na Oscara, ale hodně jsem na ni změnil názor jako na herečku a taky se mi líbila s tmavšími vlasy víc než jako blonďatá, jak ji mám v uloženou paměti; Phoenix mi zas dokázal, že jeho výkon v Gladiátorovi nebyl náhoda). Takže z mého pohledu to bude 5*, ne sice tak silných jako u Raye, ale stejně jako u něj velmi oceňuju, když mě film dokáže během sledování navnadit na hudební styl, který normálně neposlouchám nebo moc neznám. ()
Upřímně se mi do tohohle filmu moc nechtělo, protože jsem měla neblahé tušení, že mě to bude nudit. Proto jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že mě to vlastně docela bavilo, jen u konce už jsem se trochu ošívala, protože už mi to přišlo moc dlouhý, takže možná malinko zkrátit by to chtělo. Co se týče Johnnyho Cashe, tak toho opravdu nemusím, a hlavním lákadlem pro mě byla Reese Witherspoon, která za tuhle roli získala Oscara. Písničky se mi vyloženě nelíbili a to ani texty, tohle prostě není styl co bych poslouchala, takže mi nešlo moc do hlavy jaktože se Johnny díky nim stal tak populární. A co se mi teda vůbec nelíbilo byl jeho zpěv, vždycky jsem jásala, když s ním zpívala Reese, protože to do té písničky vneslo šmrnc a zírala jsem, kde se v ní vzal takový hlas. 4* ()
Z takovejch tech zivotopisnejch filmu je tenhle jeden z nejlepsich. Podobny filmy sice nevyhledavam a styl hudby Johnnyho Cashe neposloucham, ale tohle bylo fakt neco. Od zacatku do konce naprosto perfektni, ani jsem si to neuvedomil a byl konec filmu. Herecky vykony jsou perfektni, Reese me dost prekvapila a naprosto zaslouzene dostala oskara. Joaquin Phoenix byl taky perfektni, nekde ho sice nemuzu ani videt, ale do tohohle filmu se skvele hodil a krom toho perfeknte zpival (To i Reese.). Jediny co mi na nem prislo divny, bylo, ze at uz byl nadrogovanej nebo strizlivej, porad mel nejak povislej koutek ust (Pripomnel mi Stallona.) a chvilkama mluvil jak magor. Taky me mile potesil terminator Robert Patrick. A ty Cashovo pisnicky byli jednim slovem nadherny. Sice jsem nevidel Raye, ale tezko bude lepsi nez tenhle film. Bravo Mangolde. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (40)
- Countryová a bluesová zpěvačka Shelby Lynne si zahrála Johnnyho (Joaquin Phoenix) matku Carrie Cash. Byl to pro ni celovečerní debut. (blackrain)
- Joaquin Phoenix se s Johnnym Cashem kupodivu poprvé potkal za okolností, které neměly s výsledným filmem vůbec nic společného: "John byl fanda Gladiátora, a protože máme společné známé, tak mě jednou pozval na večeři. Nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaká veliká událost, kde bude u stolu sedět dvacet lidí a před sebou na stole budete mít hromadu různých vidliček, ale to ne. Bylo to u něj doma a bylo nás šest. Svým způsobem to člověka vyděsí ještě víc. Ale John a June byli tak přátelští, pohodoví a nesnobští, že jsem se za chvíli cítil jako doma. Po večeři byl takový ten přirozený přesun do obýváku, a jak tam tak sedím, John vzal kytaru a začal hrát. Třásly se mu ruce a já si říkal: 'Proč to dělá? To si myslí, že je jeho povinnost, aby lidi pořád bavil?' Jenže pak mi došlo, že tak se prostě cítil nejlíp. Bylo to jeho způsob, jak si s někým užít příjemnou chvilku. Jeho podoba přátelského pokecu." (NIRO)
- Pro Reese Witherspoon (June Carter) to byla první role od narození jejího syna Deacona. Do práce se vrátila 8 měsíců po porodu. (zajda404)
Reklama