Réžia:
James MangoldKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
T Bone BurnettHrajú:
Joaquin Phoenix, Reese Witherspoon, Ginnifer Goodwin, Robert Patrick, Dallas Roberts, Dan John Miller, Larry Bagby, Shelby Lynne, Tyler Hilton, Waylon Payne (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
V roku 1955 vkráčal drsný, vyziabnutý gitarista, ktorý si hovoril J. R. Cash (Joaquin Phoenix) do vtedy ešte neznámych Sun Studios v Memphise. Tento okamih mal neskôr nezmazateľný vplyv na vývoj americkej kultúry. Za pomoci úderných akordov a hlasu, ktorý bol hlboký a temný ako noc, privádzal Cash s obrovskou intenzitou na svet piesne o zármutku a bolesti, ktoré boli odvážne, plné skutočného života a líšili sa od všetkého, čo malo dovtedy publikum možnosť počuť. V ten deň odštartovala úvodná etapa dlhej kariéry Johnnyho Casha. Okrem toho, že prišiel s priekopníckym a originálnym zvukom, ktorý sa neskôr mal stať inšpiráciou pre rockové, country, punkové, folkové i rapové hviezdy, vydal sa tiež na cestu dramatickej osobnej premeny. Počas najdramatickejšej etapy svojho života – v priebehu ktorej stál tvárou v tvár svojim démonom, bojoval o lásku, ktorá mu pomohla odraziť sa odo dna a naučil sa balansovať na tenkej hrane medzi skazou a spásou – zmenil sa zo sebadeštruktívnej popovej hviezdy na kultového „Muža v čiernom“... (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (840)
║Rozpočet $28miliónov║Tržby USA $119,519,402║Tržby Celosvetovo $187,707,495▐ Tržby za predaj DVD v USA $159,610,565 //počet predaných kusov 7,440,819║ Herečka "niekdajšia pravá blondýnka" Reese Witherspoon našla konečne svoje miesto a zahrala si asi životnú úlohu, čo jej vynieslo aj zaslúženého Oscara, pre tenot snímok bola výborná sekundantka pre Joaquina Phoenixa ten ako je u neho zvykom absolútne dominuje v tomto nehollywoodsky poňatom biografickom príbehu jednej hudobnej legendy ako bol Johnny Cash. /80%/ ()
Johnnyho Cashe mám rád a jeho hudbu zbožňuju. Ray mi otevřel oči a ukázal geniální jazz, přes který jsem se dostal k výbornému country a poznal i Johnnyho. Můžu snad zachovávat objektivní pohled na film, v němž před mými zraky najednou ožívá legenda a zpívá písně, které denně zaplňují mé reproduktory? Nestydím se, že když zdrcený Phoenix začal v nahrávacím studiu hrát Folsom Prison Blues, z očí se mi vyvalily slzy, protože ta bezmoc, ale i naléhavost byly skutečně znát, zvlášť když si uvědomím, jak se později skladba proslavila. V takovém stavu jsem prožil prakticky celý film. Phoenixovi snadno uvěříte jeho převtělení (hlas i výška téměř odpovídají) a živá vystoupení, která tak naplno prožíval, patří mezi nejsilnější části filmu. Jen je trochu škoda, že ho režisér vždy nenechal hrát víc než jednu skladbu – a občas pouze její konec. Dobře je tady zachycena i podstata country skladeb – když se Raye Charlese v Rayovi ptali, proč má rád country, odpověděl, že miluje příběhy. Díky tomu, že je ve Walk the Line vyprávěno i Cashovo dětství, sami se přesvědčíme, jak moc jej poznamenalo, aby své zážitky vložil do textů Kdo Johnnyho neznal, může si o něm i jeho hudbě udělat, řekl bych, solidní obrázek, a pro nás, kteří ho už nějaký ten pátek posloucháme, je to nádherný dárek, pocta hudební ikoně, ke které se budeme vždy rádi vracet a s dojetím sledovat jeho přetěžký život. ()
Tak tedy nevím… být fanouškem Johnnyho Cashe, podobně pojatá biografie mě dost rozladí. Jasně, nebyl jedinou celebritou, která ujížděla na drogách a alkoholu (to ani zdaleka ne), ale film vyznívá, jakoby Cash ani neměl přívětivější tvář (když pomineme, že uměl – pod vlivem drog – dobře zpívat). Během sto třiceti minut opustí manželku, několikrát se pohádá s přítelkyní, vůbec nevychází s otcem a do toho se láduje hrstmi prášků, které zapíjí vydatnými loky piva. Závěrečné procitnutí přichází vyloženě aby měl film happy end a silně pochybuji o podobné růžovosti reality. Jakožto nefanouškovi jeho muziky, potažmo osoby, mi to může být vcelku jedno, naopak bych měl ocenit pokus o otevřenější biografii, což je s výkonem Whitherspoonové vlastně to jediné, co stojí za vyzdvihnutí. Walk the Line není ani náhodou film špatný, je prostě příliš obyčejný, příliš akademický – tedy přesně takový, jako většina životopisných filmů o slavných osobnostech. Otázka zní „mohl by být lepší?“. Po pravdě - asi ne. Prodej Cashových desek po premiéře prudce stoupl, Oscaři byli dle zásluh rozdáni... nikomu by tedy nemělo vadit, že po tomto filmu za půl roku ani pes neštěkl. 70% Zajímavé komentáře: Silas, jojinecko, Nomád ()
Bravúrny životopisný film s fantastickými hereckými výkonmi v hlavných úlohách. Prekvapil ma hlavne Phoenix, nikto by tak nezahral Johnyho Casha ako on, pre túto rolu sa narodil, fantastický výkon. Film je prešpikovaný pesničkami, ktoré ma oslovili, a to aj napriek tomu, že tento žáner hudby moc neobľubujem. Asi to je tým, že Johnny Cash bol proste fenomén, ktorý ovplyvnil mnohých spevákov a kapely. A to nehovorím o jeho "zaujímavom" životnom príbehu. Pre mňa jasný plný zásah. ()
Absolútneho prekvapenia som sa dočkal hlavne z dvoch prostých dôvodov. Prvý je, že o amerických country spevákoch nemám ani páru, druhý, že muzikálové filmy mi nie vždy padnú do noty. A možno to bolo tak dobre. Perfektné, rytmické a pobavujúce neboli len Cashove songy odspievané Joaquinom, ale aj film samotný. Spolu s ďalším miniprekvapením - Reese, tvorili perfektne zohrané duo v piesňach, ale čo je pre film dôležitejšie aj v podaní a vžití sa so svojimi postavami. 90%. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (40)
- Johnny Cash (Joaquin Phoenix) skutečně požádal June Carter (Reese Witherspoon) o ruku během koncertu. Stalo se tak v únoru roku 1968 v Ontariu uprostřed skladby "Jackson". June nabídku přijala a vzali se o jeden týden později. (JayZak)
- Název filmu Walk the Line pochází z písně Johnnyho Cashe (Joaquin Phoenix) „I Walk the Line“, která je o Johnnyho slibu, že zůstane věrný své ženě. (Pajkenzi)
- Scéna, kdy Joaquin Phoenix (Johnny Cash) vytrhne umyvadlo ze zdi, nebyla ve scénaři, ale byla improvizací. (ČSFD)
Reklama